Sluneční kámen Vikingů: mytický nástroj opravdu existoval

FOTO: Wikimedia Commons

Jak fungoval legendární sluneční kámen, který naučil starověké lidi mořeplavectví?

Hrubý bělavý krystal, který se loni našel ve vraku anglické válečné lodi ze 16. století, je podle francouzských vědců léta hledaný bájný sluneční kámen. O tomto zvláštním druhu minerálu se říká, že pomáhal středověkým mořeplavcům při navigaci.

Mohou za vymření neandrtálců králíci?

Historici se dlouho podivovali nad tím, jak Vikingové dokázali na svých objevných plavbách urazit velké vzdálenosti po širém moři. Někteří začali věřit, že určovali směr plavby pomocí průhledných vápencových krystalů, jejichž vlastnosti mohou zkušenému námořníkovi pomáhat ukazovat polohu slunce při zamračené obloze či mlze.

Co byl sluneční kámen?

Několik islandských legend hovoří o tom, že vikinští mořeplavci používali takzvaný sluneční kamen, ale v souvislosti s mořeplavbou nebyl až dosud žádný objeven.

Jak vypadaly lodě Vikingů? Podívejte se na jednu z nejzachovalejších lodí:

Francouzští vědci nyní s odvoláním na svůj výzkum oznámili, že kalcitový kámen, nalezený na palubě lodi objevené u britského ostrova Alderney v Lamanšském průlivu, je sluneční kamen. Legenda se tak podle všeho stává skutečností.

Vikingové překonávali na svých lodích tisícikilometrovou vzdálenost mezi Islandem a Grónskem a bezpochyby při jedné ze svých plaveb kolem roku 1000 objevili i Severní Ameriku. Ale jejich schopnost navigovat bez kompasu a ve velmi nepříznivých podmínkách - například během polárních nocí či ve sněhových vánicích - byla dosud zahalena tajemstvím. Při absenci viditelných hvězd byla právě sázka na Slunce zřejmě tím nejlepším vodítkem pro určení směru plavby.

Jak fungoval sluneční kámen?

Podle Guye Roparsa z laboratoře pro laserovou fyziku na univerzitě ve francouzském Rennes je slunečním kamenem islandský živec. Jde o druh průhledného kalcitu, který je relativně běžný ve Skandinávii a dodnes se používá jako součást některých optických přístrojů. Islandský živec, který se formuje krystalizováním uhličitanu vápenatého, se ukázal jako dobrý polarizátor, a mohl se tedy stát základním materiálem pro tajemný sluneční kámen Vikingů. Tento nerost může být snadno opracován do kosočtverečného tvaru, jehož je k polarizaci zapotřebí.

Stonehenge je starší, než jsme mysleli. Vědci zjistili, co tam bylo před ním

Poprvé přišel s teorií o slunečním kameni už v 70. letech 20. století dánský archeolog Thorkild Ramskou v knize Solstenen. Tak rozvinul myšlenku, že polarizovaný kalcit může pomoci vidět Slunce, i když pouhým okem není zrovna vidět. Později jeho teorii prověřili další experti, tentokrát i optici. Ukázalo se, že teoreticky je navigace pomocí polarizovaného kalcitu opravdu možná - a dokonce docela přesná.

Kde teorie skřípe

Jak jsme už psali, existuje jen několik přímých písemných zmínek o použití slunečního kamene. U středověkých pramenů je problém v tom, že jsou prakticky vždy alegorické a vše zde napsané může být jen metafora nebo symbol. A protože v islandských textech se mísí prvky symboliky křesťanské i pohanské, je jasné, že jejich interpretace není úplně snadná.

Schválně, přečtěte si ukázku z islandské knihy Rauðúlfs þáttr ze 13. století, kde se o slunečním kameni píše:

"Počasí bylo kruté a sněžilo - přesně jak Sigurður předpovídal. Pak král povolal své syny Sigurðuru a Dagura k sobě. Král řekl lidem, aby se podívali ven, ale obloha byla zatažená. Pak král požádal Sigurdura, aby mu řekl, kde je zrovna Slunce. Ten mu dal jasnou odpověď. Pak nechal král přinést sluneční kámen a všichni tak uviděli, že se Sigurdur nemýlil."

Celý článek najdete v odborném časopise Proceedings of the Royal Society A - tedy pokud máte zaplacený přístup...