První nahá žena ve filmu, mořská panna i vynálezkyně plavek. Příběh Anette Kellermanové

Stalo se to roku 1907 během horkého letního dne na pláži v Bostonu. Ke krásné mladé ženě přistoupil policista a požádal ji, aby ho doprovodila. Žena v dlouhých jednodílných plavkách až ke kolenům vůbec nechápala, o co jde. Byla zatčená.

Zač? Černé plavky, které na sobě měla, byly totiž mužské. Pro jednadvacetiletou Australanku nešlo o nic pobuřujícího – tento druh plavek nosila pro jejich praktičnost. Protože byla velkou sportovkyní, plavalo se jí v nich mnohem lépe než v ženských plavkách, které tehdy vynikaly spíše mohutností a ozdobností než hydrodynamickými vlastnostmi.

Kdo byla dívka, která si troufla nabourat jedno z největších tabu své doby? Tato mladá žena se jmenovala Anette Kellermanová a zatčení pro nošení nevhodného koupacího úboru bylo jen jednou z mnoha aktivit, jimiž se ve své době proslavila. Během svého života toho zvládla víc než dost: živila se jako dálková plavkyně, mořská panna a herečka, feministka a také byla jednou z prvních propagátorek kulturistiky. A jen tak mimochodem se stala také filmovou hvězdou a oficiálně a vědecky potvrzeně i nejkrásnější ženou světa!

Kontroverzní plavecký úbor... Foto: Wikimedia Commons

Narodila se 6. července roku 1886 v australském Darlinghurstu – jako nemocné dítě, které nemohlo stát ani chodit. Jen málokdo by tehdy řekl, že žena, která z této nešťastné holčičky vyroste, bude označena za nejdokonalejší na zemi. Aby její rodiče tento problém vyřešili, přikázali jí nosit těžká železná závaží – tak se mělo její tělo posilovat a její stav se měl zlepšit. V sedmi letech pak musela začít plavat. To byla tehdy velká novinka – do té doby se lidé snažili vodě spíš vyhýbat.

A plavání všechno změnilo. Díky hodinám stráveným v bazénu i v moři začalo její tělo sílit: z mrzáka se brzy stala sportovkyně, a to sportovkyně prvotřídní. V pouhých 15 letech už v plavání porážela dvakrát tak staré muže a vytvořila světový rekord na jednu míli. Jenže doba tehdy byla jiná a to, že byla nejrychlejší plavkyní světa, jí nevydělalo ani dolar. Jenže nic jiného než plavání pořádně neovládala, a tak si musela najít úplně nový způsob, jak na něm vydělat. Stala se mořskou pannou.

V Melbourne si nechala ušít velkou třpytivou ploutev a předváděla tam potápění s různými mořskými zvířaty: byla vůbec první, kdo kdy se „zadní ploutví“ plaval. Diváci v místním akváriu, kde se předváděla, byli u vytržení. Zato rodiče byli zděšení – přišlo jim to (oprávněně) jako něco na hranici cirkusáctví, a to tehdy bylo povolání stojící na samém okraji společnosti…

Směr Anglie!

Jenže peníze, které vydělávala, držely rodinu nad vodou – a tak všichni mlčeli a jen se divili, že jsou lidé ochotní platit za takové nesmysly, které jejich dcera předvádí. Když jí bylo 18, znali ji v Austrálii už všichni, a tak si řekla, že by mohla zkusit štěstí i jinde. Jenže cesta do Anglie nebyla vůbec triumfální. Zájem o její kousky zde nikdo neměl a peníze rychle docházely.

A tak musela přijít s něčím opravdu velkým. Rozhodla se přeplavat Temži – nikoliv na šířku, ale na délku. Vydala se na 42kilometrovou plavbu; něco takového ještě nezvládl ani žádný muž. Ale Anette Kellermanová to dokázala a davy její výkon dokázaly ocenit. Pak už to šlo skoro samo: z neznámé mořské panny se stala prakticky přes noc hvězda Londýna. Následovaly další kousky: v Paříži porážela v plavání muže, v Anglii plavala podél pobřeží a v Londýně předvedla „vodní balet“, čímž se stala první akvabelou světa. Pouze jediná překážka jí dokázala odolat: kanál La Manche se pokusila překonat celkem třikrát, ale vždy bez úspěchu…

Dalším logickým místem, kam se musela přesunout za ještě větší (a lépe placenou) slávou, byla Amerika. I tam budila obrovské nadšení, rychle se stala nejlépe placenou hvězdou své doby. Ani to však nezabránilo aktivnímu policistovi, aby ji na pláži zatkl za nevhodné plavky: co bylo dovoleno na show, se na veřejné pláži nesmělo objevit. I tento skandál ale Anettě přinesl něco pozitivního: jednak ještě větší zájem diváků, ale také pozornost vědy.

Konkrétně jednoho vědce, profesora Dudleyho Sargenta z Harvardu, který byl tehdy věhlasným expertem na ženská těla a jejich míry. Kellermanovou oslovil s prosbou, jestli by si nemohl její tělo změřit – Anette samozřejmě souhlasila. Vědec byl po změření nadšen: po 25 letech zkoumání konečně našel ženu s ideálními mírami! Jen pro zajímavost: Anette Kellermanová byla vysoká 163 centimetrů, přes prsa měla 84 centimetrů a kolem pasu 66 centimetrů. Pro profesora Sargenta představovala dokonalost proto, že tak přesně odpovídala mírám slavné Venuše Milétské. A to už kvůli tomu bral předtím míry 10 tisícům jiných žen – až Anette byla první, jejíž proporce přesně odpovídaly těm antickým.

Mladá plavkyně se tak dočkala další nečekané a zřejmě v dějinách ctihodných amerických univerzit jedinečné pocty. Ve svém plaveckém úboru musela předstoupit před profesorský sbor Harvardu a profesor Sargent ji tam přede všemi označil titulem „Perfektní ženy“. A perfektní žena si našla i dokonalého muže: za manžela si Anette vzala svého manažera – paradoxně se za celý svůj život nenaučil plavat…

Další meta: film

A protože právě v té době vznikal filmový průmysl, není divu, že se Anette Kellermanová objevila i v něm. Dnes sice její jméno asi neznají ani ti největší filmoví experti, ale v roce 1914 byla opravdovou hvězdou. Hrála samozřejmě hlavně v plaveckých scénách, nejprve ve filmu Neptunova dcera, později ve filmu Dcera bohů. Ten se stal úplně prvním filmem v dějinách, který vydělal víc než milion dolarů. Anette Kellermanová v něm nejen připravila hromadné plavecké scény s 150 „mořskými pannami“, ale také předváděla v hlavní roli hrůzu nahánějící kousky. Například se potápěla mezi krokodýly nebo skákala z vysokých útesů – všechno samozřejmě bez kaskadérů.

Ještě víc než triky s krokodýly ale diváky zejména mužského pohlaví zaujala scéna, v níž se Anette ukázala úplně nahá, bez jediného kousku oblečení. Jde o zřejmě úplně první moment, kdy se na stříbrném plátně objevilo šaty nezakryté ženské tělo. Ale protože se to odehrávalo ve 20. letech 20. století, měla všechny pobuřující partie zakryté vlasy. Stejně však šlo o malou revoluci: uvědomte si, že v té době se americké ženy ještě neodhalovaly ani před svými muži…

Nejdřív je tu trénink…

Zdá se vám to na jednoho člověka příliš? Sice to zní krapet podezřele, ale to je teprve začátek! Protože byla vyhlášena nejdokonalejší ženou od dob antiky, začaly se o její tělo zajímat další ženy. A chtěly vědět, jak to dělá, že je tak perfektní. A tak Kellermanová zahájila sérii přednášek o zdraví a zdravém životním stylu – a také napsala vůbec první knihu (Physical Beauty: How To Keep It) o fenoménu, jenž teprve později dostal jméno fitness. Vymyslela v ní cviky pro ženy, které si chtějí udržet postavu i v domácnosti – zkrátka něco velmi moderního i dnes.

Jen o pár let později sama navrhla první moderní ženské plavky. Šlo v podstatě o její „starý“ mužský model, kdy látka pevně obepíná tělo – doplněný jen krátkou sukénkou, která dodávala plavkám punc cudnosti.

Po skončení filmové kariéry hrála Kellermanová v divadlech v Americe, Evropě i Austrálii, ale jak stárla, zájem veřejnosti opadal. Roku 1952 se zase na výsluní vrátila. Tehdy totiž vznikl film The Million Dollar Mermaid natočený o jejím životním příběhu. Dožila v Austrálii jako bohatá a až do smrti zdravá důchodkyně. Zemřela ve věku 89 let roku 1975…