Před sto lety vznikl papírový Facebook. Dopadlo to nevalně

Belgičtí právníci Paul Otlet a Henri La Fontaine si před více než sto lety nedali malý cíl. Chtěli "prostě" sesbírat veškeré světové znalosti a zpřístupnit je světové veřejnosti v jakési tehdejší podobě internetu. Na počátku 20. století, které později lidstvu přineslo dva nejničivější konflikty v dějinách, tak chtěli nejen přispět k šíření vědomostí, ale především míru. Pomoci jim měly nejmodernější technologie jejich doby a také jejich vlastní katalogizační systém.

Nepodařilo se jim to však. Před sto lety byla Belgie naplno stižena hrůzami front první světové války. Přesto jsou dnes jejich archivy, soustředěné nyní v Monsu na jihu Belgie, zajímavým a ceněným svědectvím myšlenkového bohatství přelomu 19. a 20 století.

Kartičky, kam se podíváš

Představa 12 milionů na kartičkách pečlivě katalogizovaných a vzájemně na sebe odkazujících informací, ke kterým je možné se odkudkoliv ze světa dostat na prosté vyžádání telegramem, výrazně předběhla svou dobu.

Přiznal to před několika lety ostatně také internetový gigant Google, když se rozhodl k partnerství s organizací, která se nyní o archiv stará.

A to Otlet jen tak mimochodem už v roce 1906 poměrně přesně popsal jeden ze současných velkých obchodních zájmů amerického vyhledávacího kolosu: “Zítra bude telefonování bezdrátové, jako je telegrafování. Jak by tomu bylo možné nevěřit? Budeme svědky transformace knihy. Každý bude nosit malé zařízení v kapse.” Už před více než sto lety se také zabýval otázkami masového zpracování dat, možnostmi pořádání toho, čemu se dnes říká videokonference a podobně.

Kartičkový poklad

Emilie Thiryová z nynější neziskové organizace Valonské archivní středisko Mundaneum ČTK vysvětlila, že původní projekt má několik zdrojů. Jedním z pramenů byla spolupráce obou mužů na univerzálním systému desetinného třídění k indexování a vyhledávání informací, který mimochodem dodnes používá řada knihoven ve světě.

Systém Otlet a La Fontaine využili k sestavení a setřídění oněch 12 milionů kartiček, které v roce 2013 UNESCO zařadilo na svůj seznam světového dědictví. Nyní jsou uchovávány v prostorách archivního centra Mundaneum v Monsu. V současnosti prochází jeho secesní budova, bývalý obchodní dům, rekonstrukcí. Otevřít se má letos, kdy bude Mons spolu s Plzní jedním z Evropských hlavních měst kultury.

"Také máme jejich velmi bohatý archiv. Je rozdělený na několik částí, týkajících se pacifismu, feminismu nebo anarchismu. Oba zakladatelé byli pacifisté," připomněla Thyriová.

Původně se s projektem Mezinárodního muzea Otlet a La Fontaine představili v roce 1910 na Světové výstavě v Bruselu. Následoval už výrazně utopický nápad Světového města, ve kterém by se myšlenkové dědictví lidstva soustředilo. S plány je spojeno jméno architekta Le Corbusiera, o věc si zajímal i český teoretik umění Karel Teige.

Po první světové válce byl La Fontaine, od roku 1913 nositel Nobelovy ceny za mír, belgickým zástupcem na mírové konferenci v Paříži a stál v roce 1919 u zrodu Společnosti národů. Světový palác, který se měl stát základem budoucího Mundanea, vznikl v Bruselu o rok později. Část prestižních prostor ale musel už v roce 1924 uvolnit pro gumárenský veletrh a to byl počátek konce. Instituci belgická vláda uzavřela v roce 1934.

Nacisty, kteří za druhé světové války Belgii obsadili, polozapomenutý projekt nezajímal vůbec. Oba zakladatelé zemřeli ještě před koncem války a na jejich rozsáhlý archiv i myšlenky dál padal prach.

Vše se několikrát stěhovalo, do stále méně vyhovujících prostor. Až v roce 1975 obnovil zájem o celý projekt profesor Warden Boyd Rayward z univerzity v americkém Illinois, který také publikoval první Otletův životopis. V roce 1998 bylo rozhodnuto sbírky přestěhovat do Monsu.

"Moc se o nás neví, ani v Belgii. Možná jen nemáme štěstí. Na počátku 20. století měl projekt mnoho podpory, i od vlády. Ve 20. a 30. letech se zájem od podobných pacifistických myšlenek přesunul spíš k ekonomice a praktickým věcem. Pomalu to bylo všechno zapomenuto," podotkla Thyriová.

ČTK