Čím lépe komunikujete na Facebooku, tím horší je to v realitě

Podle psychologů z MIT skrývají sociální sítě a časté trávení času na nich ještě více úskalí, než si kdokoliv myslel. Trendu internetové komunikace se na Massachusetts Institute of Technology věnuje profesorka Sherry Turkleová – a věří, že jsme si zavařili na pořádný problém.

On-line komunikace je totiž až příliš snadná. V normální konverzaci musíme reagovat na spoustu věcí, které nám nesedí: vyslechneme si spoustu informací, které nás nezajímají. Posloucháme věty, které se nám nelíbí, musíme se smířit s tím, že ne všechno vždy v komunikaci funguje na sto procent. A právě to dělá lidské komunikační schopnosti dokonalými – takovými, jakými je vytvořila evoluce a vývoj během stovek tisíc let.

Jenže v on-line komunikaci nic z toho neplatí. Ukázalo se to, když Turkleová zkoumala skupiny lidí, kteří komunikují už hlavně pomocí textu. Šlo o právníky, kteří se svými klienty stýkají jen korespondenčně, studenty, kteří jsou závislí na Facebooku, a zaměstnance, kteří i se svými nadřízenými komunikují převážně pomocí e-mailů.

Na luxus si každý snadno zvykne

„V textu každý z nás komunikuje mnohem lépe než ústně,“ popisuje dr. Turkleová problém. „Když píšu, mám čas vše si mnohem lépe promyslet a formulovat – výstižně popíšu své argumenty a vše je pak výrazně srozumitelnější a komunikace je úspěšnější. Jenže takhle to v realitě nefunguje a takovýto postoj deformuje interakci mezi lidmi.“

Je jasné, že čím více si lidé zvyknou na úspěch v on-line komunikaci, tím více budou frustrovaní z neúspěchů v obyčejném životě. A přiznejme si, že právě v něm se odehrávají ty nejdůležitější rozhovory – s partnery, rodinou i šéfy. Zažil to asi každý, kdo někdy randil s partnerem, kterého poznal přes internet. Ten, kdo se jevil šarmantním na síti, se pak v kavárně nedokáže vyjádřit zdaleka tak jiskřivě jako na webu. Jenže většina lidí si podle Turkleové neuvědomuje, že problém je v nich samotných, respektive v návycích získaných z komunikace po síti. Následkem je pak frustrace z partnera – „když mě ostatní chápou, jak to, že zrovna ty ne?“

Profesorka Turkleová se obává, že tím, jak si zvykáme na webovou komunikaci, přicházíme o extrémně důležité návyky, které jsme získávali celé generace. Na Facebooku nebo v mailu můžeme odpovědi odkládat a nebo konverzaci úplně opustit – a když si na to zvykneme a začneme stejné strategie používat i mimo virtuální prostředí, snadno vyvoláme spíš konflikt nebo frustraci. Psycholožka to dokládá i na několika konkrétních faktech. Například studenti reagují na SMSky od přátel průměrně 12–20 minut po doručení – tak dlouhý interval však není v normálním rozhovoru možný.

Podle ní tak přicházíme o jedny z nejdůležitějších znaků moudrého člověka – o pohotovost v komunikaci. Samozřejmě nedoporučuje, abychom s virtuální komunikací přestali, to prostě není v našem světě možné, ale spíš doporučuje, aby se lidé naučili, že co funguje v mailu nebo na Facebooku, může přinést v hovoru tváří v tvář katastrofu.

Nová doba přináší zkrátka nové výzvy, a to i evoluční. Zatím totiž digitální doba nemá žádné „domorodce“. Generace dětí, které začaly s iPady a tablety komunikovat ve dvou letech, teprve doroste – a následky na jejich chování a psychice uvidíme teprve za 20 let. A jak se bude digitální generace chovat ve stáří, jak budou vypadat změny způsobené na jejich potomcích – to nedokážou dnešní psychologové zatím ani odhadnout. Ale to už je úplně jiný příběh, který si budou muset odvyprávět až ty další generace. Tedy samozřejmě v případě, že vůbec budou schopné mluvit…