Nová fakta o okupaci Československa v roce 1968

Rachotící tanky v ulicích, střelba, obsazení klíčových postů, jakými byly letiště, rozhlas a televize, kasárna a stranické sekretariáty, rozhořčení lidé v ulicích a následně desítky let trvající diktát Moskvy jištěný 73 500 plně vyzbrojenými vojáky dislokovanými na našem území.

Takový je výsledek srpnové „internacionální pomoci“, o kterou si měli říct soudruzi A. Indra, D. Kolder, O. Švestka, A. Kapek, V. Biľak. prosebným dopisem L. I. Brežněvovi. „V této těžké situaci se obracíme na vás, sovětské komunisty, vedoucí představitele KSSS a SSSR, s prosbou o poskytnutí účinné podpory a pomoci všemi prostředky, které máte k dispozici,“ píší v ruštině tito komunisté a zároveň „hrdinně“ prosí o maximální utajení. Dopis se až do 15. července 1992 skrýval v zapečetěné obálce s datem 25. 9. 1968 v hlubinách ruského archivu. Ačkoli se jednalo o vlastizradu, nebyl ani jeden z podepsaných aktérů odsouzen. Bylo ale dopisu potřeba? Samotné rozhodnutí o invazi padlo totiž mnohem dříve, než byla napsána první litera inkriminovaného psaní.

Mapa jako důkaz

„Mapa – rozkaz k invazi 38. armády do ČSSR s cílem potlačit a v případě nutnosti zničit kontrarevoluci na jejím území, vyhotoveno v jediném exempláři, vyhotovil M. Povalij 11. dubna 1968.“ Tato slova si přečetl A. F. Majorov, který se stal klíčovou personou pro uskutečnění srpnové invaze. Mapa s rozkazem se stala základním podkladem pro Operaci Dunaj, jak zněl krycí název pro vpád do Československa, a Majorov patřil k utajené skupině lidí, kteří věděli, že vynucené cvičení armád Varšavské smlouvy konající se v dubnu 1968 je vlastně jen pouhopouhou záminkou k tomu, jak oficiálně dostat sovětské vojáky do Československa.

Původně se totiž mezinárodní cvičení Šumava mělo konat mnohem později. Zatímco vojáci ostatních armád se hned po akci vrátili na území svých států, Sověti dělali, co mohli, aby svůj pobyt co nejvíce prodloužili. Mapovaly se cesty, kontrolovaly únosnosti mostů, testovaly reakce obyvatel, vytipovávaly budoucí spojenci i problémové osoby. Vojáci nakonec opustili ČSSR až 2. srpna, ale radost Čechoslováků z toho, že už na vlastním území nemají cizí vojáky, měla jen velmi krátké trvání.

Satanovo číslo?

Z Čechoslováků jen málokdo tušil, že o vpádu už je v podstatě rozhodnuto a čeká se jen na finální rozkaz a kódový signál Vltava 666. Ten zazněl 20. 8. ve 22.15 a odstartoval vpád vojsk, která už delší dobu čekala rozmístěna podél hranice. Věděli jste, že termín invaze byl několikrát posunut a konečná porada o podobě vojenského obsazení Československa trvala pouhopouhých 43 minut?

„Nic není tak trvalé, jako dočasnost,“ cituje Vladimír Vedraško Leonida Iljiče Brežněva v knize Invaze, Československo 1968. Slova byla určena Alexandru Michajloviči Majorovovi, veliteli sovětských vojsk dislokovaných na našem území. Dnes už víme, že dočasnost v tomto případě trvala 23 let. "Byla to elegantní a účinná operace," pochválil po létech invazi americký vojenský historik a stratég Edward Luttwak. A co onen zvací dopis na který se celá invaze odvolávala? Ten byl jen pouhopouhou zástěrkou, kterou chtěli někteří komunisté invazi zdůvodnit. Moskva o invazi rozhodla a akci schválila o několik měsíců dříve.

Topi Pigula