Nejslavnější pirátky světa: ženy, před nimiž se třásl svět

Dnes to mají ženy s kariérou snadné. Stačí, že něco umí, jsou inteligentní a kariéra se před nimi sama otevírá. Až do nedávné doby však měly jen málo možností zapsat se do dějin: buď se dobře vdát, nebo se stát svatou. Anebo se dát na pirátskou kariéru…

Muslimská mstitelka, která vládla Středomoří

O islámu se často tvrdí, že ženám nedává možnost prosadit se. Sajída al Hurrá ukázala už v 16. století, že je to jen pomluva. Narodila se roku 1485 v Granadě, tedy ve Španělsku. Pro muslimku to rozhodně nebylo ideální místo pro život: když jí bylo 7 let, tak boj o Pyrenejský poloostrov vyhráli křesťané. A muslimové museli pryč… Protože Sajída pocházela z dobré rodiny, neměla problém najít si i na útěku dobrého partnera; nejprve si vzala bohatého obchodníka a po jeho smrti se jejím mužem stal Ahmad al-Wattasí, král Maroka.

Byla sice zřejmě nejbohatší ženou své doby, ale ani to jí nestačilo ke štěstí. Jediné, co pro ni mělo význam, byla msta křesťanům. A tak díky svým kontaktům a bohatství začala organizovat pirátské nájezdy proti křesťanským obchodním lodím. Její kampaň měla nečekaně velký úspěch – v očích křesťanů se z ní stala obávaná Pirátská královna Středozemního moře.

Její specialitou bylo zajímání bohatých křesťanských obchodníků a šlechticů. Když chtěli jejich příbuzní dostat své rodinné příslušníky zpět, museli vyjednávat právě s pirátskou královnou. Křesťanští panovníci z ní měli opravdu nahnáno. Proto si zaslouženě oddechli, když mocnou (a údajně i krásnou) královnu roku 1542 svrhl její vlastní (a jak se později ukázalo jinak zcela neschopný) syn. Žádná kronika neříká, co se se Sajídou stalo potom, ale zřejmě dožila život v domácím zajetí…

Pirátka, která se postavila Římu

Balkán má úctyhodnou pirátskou tradici, která na mnoha místech trvala až do konce 19. století. Nejslavnější pirátka zde ale žila ještě před naším letopočtem. Byla tak mocná, že se odvážila bojovat i proti tehdy nepřemožitelnému Římu.

Jmenovala se Teuta a žila ve třetím století před naším letopočtem v Ilýrii – tedy na území dnešního Chorvatska a Albánie. O jejím původu moc nevíme, jen to, že byla manželkou krále Agrona. Po jeho smrti vládla zemi ona. Aby získala peníze a posílila svou moc, povolila pirátství. Podle mnoha historiků ho nejen umožnila, ale dokonce ho aktivně podporovala. A to tak úspěšně, že se stalo hlavním zdrojem příjmů celé Ilýrie.

Právě kolem ilyrských břehů vedly hlavní obchodní trasy římských obchodníků. Tudy se přepravovalo obilí do Říma, tudy přitékalo bohatství i otroci. Narušení obchodních tras představovalo pro Řím tak velký problém, že k pirátské vládkyni vyslali poselstvo, které mělo situaci vyřešit. Ale Teuta nechal posly zabít – a tak musel Řím sáhnout po silovém řešení.

Proti vládkyni Balkánu vypravili roku 227 př.n.l. obrovské vojsko, jednu z největších námořních výprav v celé historii Římské říše. Z 200 bitevních lodí provedlo 20 000 elitních legionářů bleskový výsadek a Teuta se musela vzdát. Zemřela pak ve vyhnanství…

Z prostitutky vládkyní oceánu

Někdy kolem roku 1775 se v Číně narodila holčička jménem Čing Ši. Život jí moc nepřál, a tak už v raném věku pracovala v kantonském nevěstinci jako prostitutka. Když ji prodali do jiného veřejného domu, odplula tam na lodi. A tehdy se všechno změnilo…

Pětadvacetiletá dívka padla s celou výpravou do rukou pirátů – a dál už to vypadá jako romantický příběh. Kronikáři tvrdí, že pirátskému vůdci Žheng Jiovi učarovala svou krásou, ti skeptičtější si myslí, že ho oslovily spíš její akrobatické dovednosti v posteli. Ať už to bylo jakkoliv, stala se jeho manželkou. A společně rozjeli pirátskou kariéru ve velkém.

Díky charismatu, brutalitě i štěstí se jim podařilo vytvořit jednu z největších pirátských koalic v dějinách Číny, slavnou Flotilu rudé vlajky. Když roku 1807 bývalá prostitutka ovdověla, stala se hlavou celé flotily sama. V té době jí bylo teprve 32 let… A byla proklatě úspěšná.

V době největší slávy její flotilu tvořilo asi 300 lodí s posádkou nejméně 40 000 pirátů. Čínu připravila o 63 lodí a děsila dokonce i námořní supervelmoc své doby – Velkou Británii. Britské a portugalské lodě se pokusily několikrát Rudé vlajky napadnout, ale marně: pod velením své krásné admirálky byli piráti k neporažení…

Čínští vládci byli bezradní, ale nakonec s řešením přišli. Vyhlásili všem pirátům amnestii. A protože už měli nakradeno a naloupeno dost, rozhodla se pirátská královna Žheng s nebezpečnou živností skončit. Dodržela slovo a zlato použila na koupi luxusního hostince s hernou; ten provozovala až do své smrti. Zemřela v klidu obklopena milující rodinou roku 1844 ve věku 69 let.