Byl objev bylinek pro člověka důležitější než objev ohně?

Maska morová

Objevení ohně bylo zásadním krokem, jenž posunul člověka v jeho pachtění se za vyšším „evolučním levelem“ výrazně kupředu. Ale to, že maso opeču, ještě neznamená, že bude zásadně chutnější. Kdy jsme my lidé vlastně začali jídlo dochucovat?

Kdyby existovalo písmo, hodilo by se začít slovy: psal se rok 6100 let před Kristem, když v oblasti západního Balkánu zaplápolal oheň pod kotlem, v němž se připravovala potrava pro tlupu našich praprapředků.

Jídlo prehistorických lidí mohlo být z hlediska dnešní gastronomie poměrně nevýrazné, vždyť neobsahovalo žádné z dnes běžných „exotických“ koření, jakými jsou hřebíček, kardamom, muškátový ořech, vanilka, chilli nebo pepř. Jenže úplně bez chuti jídlo nebylo. Vědci na základě usazenin z hrnce analyzovali celou plejádu rostlin, která mají naprosto bezvýznamnou nutriční hodnotu, zato výrazná chuťová specifika. Jedním z nich byl českáček lékařský (Alliaria petiolata), který se dá najít v listnatých lesích západní Evropy a střední Skandinávie, zasahuje severní Afriku na jihu Himálaj.

Dalším z určených kořenících rostlin byl koriandr setý (Coriandrum sativum) datovaný do období 3500 let př. n. l. či kopr vonný (Anethum graveolens). V nádobách nalezených na území dnešního Řecka se našly zbytky kapary trnité (Capparis spinosa).

Kapari. Foto:Topi Pigula

Kde se narodil první kořenář?

Vědecký časopis PlosOne popisuje komplikace při dokazování nejstaršího historického původu koření. Jednak se rostlinné tkáně špatně zachovávají, a navíc se vařením ničí. Měknou a rychleji podléhají zkáze. Ostatně dodnes se mnohá zelenina vaří, aby změkla. Naštěstí se některé škroby dobře uchovaly ve zuhelnatělé vrstvě, takže se je podařilo podrobně analyzovat. Z oblasti Neustadt byly zkoumány vzorky pozdně mezolitické kultury a právě z jejich vzorků bylo jasně doloženo, že evropští prapředci znali gurmánské vlastnosti některých rostlin a uměli je použít. „Podařilo se nám prokázat, že posílení a změna chuti byla součástí evropské kuchyně už v sedmém tisíciletí před naším letopočtem,“ píše se ve studii Phytoliths in Pottery Reveal the Use of Spice in European Prehistoric Cuisine.

Jak koření změnilo člověka i svět

Historie koření je plná zvratů. Středověké evropské kolonizační snahy byly motivovány zejména touhou po koření, jež se vyvažovalo zlatem. Bohatství Srí Lanky rostlo doslova jako dříví v lese v podobě borky skořicovníku pravého (Cinnamonum verum), Molucké ostrovy se proslavily hřebíčkem a muškátovým oříškem a plody původně divoké liánovité orchideje druhu Vanilla planifolia se ukázaly jako velmi aromatické a v současnosti široce používané.

Dnes je v podobě vanilkových rohlíčků neodlučnou součástí vůně Vánoc. Ostatně samotná Kolumbova výprava do Indie, jež skončila v Americe, byla motivována touhou najít rychlejší lodní dopravní spojení pro přepravu vzácného koření. Velká část euroatlantické historie, koloniálních výbojů a bukanýrských střetů má přímou vazbu na exotické koření.

koriandr-zdroj-wikipedie

Málo se ví, že vonné evropské i exotické byliny sloužily jako výplň v maskách, které nosili středověcí lékaři, aby překryli puch nemocných nakažených morem. Mnozí z nich věřili, že je dokonce před nákazou ochrání. Mnozí byli tímto „bezpečnostním opatřením“ smrtelně zklamáni. Jak dokládají paleontologické výzkumy, tak i naše středo a západoevropská příroda nabízela rostliny, jimiž se dá kořenit i léčit. Ale přece jen, kdybychom měli zůstat jen u nich, byli bychom o mnohé dimenze chuti a chutí značně ochuzeni.

Text a foto: Topi Pigula