Budoucnost je tady: Nastává doba řasová?

Jak omezit zplodiny a vyhnout se přitom zabírání půdy stromy a jinou tradiční zelení? Švýcarský experiment s využitím mořských řas ukazuje, že lze spojit obojí. Systém závěsných trubic plných mořských řas navíc nemusí sloužit jenom jako skladný vzduchový filtr, ale může být součástí zemědělství budoucnosti.

První svého druhu

V principu nejde o žádnou technologickou revoluci. Uvnitř průhledných trubic zavěšených nad dálnicí se nachází roztok s obsahem mořských řas. Tyto se živí oxidem uhličitým vypouštěným projíždějícími automobily, díky dostatku živin se množí, a lze je tak dále krom filtrování vzduchu využívat i k dalšímu zpracování v potravinářském (krmivo či hnojivo), kosmetickém (doplňující složky) či energetickém průmyslu (spalování biomasy). Dokud však budou jezdit auta se spalovacím motorem, zařízení bude připomínat perpetum mobile.

Řasy mohou být daleko efektivnější než jen jako pouhé přísady do kosmetiky nebo materiál na spálení – vznikl již i prototyp bioluminescenční "žárovky", solární panely i textilie. Evropská aerokosmická společnost EADS dokonce vytvořila letecký petrolej obsahující pouze biopalivo z řas. Při pěstování řas na způsob švýcarského projektu by mohla odpadnout jedna z hlavních výtek vůči současnému konceptu pěstování biomasy, totiž zabírání polí na úkor běžných, poživatelných zemědělských plodin. Navíc by došlo ke zjevnému oživení městského prostoru.

Projekt je jednou ze třinácti urbanistických zahrad, které se ukázaly na Ženevském festivalu budoucnosti městského farmaření. Celkově ilustrují způsob, jak lze dodat našim městům jinou, živější, ale i užitnější tvář. Ačkoliv se prozatím jedná o prototyp, v dohledné budoucnosti by podobné závěsné farmy mohly výrazně pročistit vzduch u hlavních komunikačních uzlů nebo průmyslových čtvrtí a přitom zároveň generovat materiály pro další využití nebo třeba sloužit namísto dnešních světel.

Městské farmy jako budoucnost

Americký Detroit se například po svém bankrotu stal Mekkou městského farmaření. Pěstování poživatelných plodin přímo v centrech měst je vzdor odpadnutí dovážení často stále dražší alternativou, mnozí obyvatelé jsou však ochotni si připlatit za potraviny, u nichž mohou pěstování pozorovat doslova ze svých oken a být si tak jisti kvalitou.

Městské pěstování poživatelných plodin je navíc teprve na svém počátku a dá se očekávat, že s rozvojem robotiky a dronů by jeho efektivnější budoucí já mohlo konkurovat i dosavadním „továrním“ velkofarmám.

Nejen ekologové se domnívají, že transformace velkoměst v prostředí překypující zelení – ať už tradičně pěstované na zemi či nově i na mrakodrapech, případně díky kreativně využitým řasám – bude během 21. století nezbytností. Do měst se stahuje stále větší podíl lidské populace, nová metastudie mezinárodního panelu pro změnu klimatu IPCC přitom považuje nárůst průměrných teplot o 2 °C do konce století prakticky za jistotu. To by vlivem častějších extrémů počasí mohlo vážně ohrozit současný systém produkce potravin. Jakékoliv kapacity navíc tedy rozhodně přijdou vhod.

Ladislav Loukota