Sedm fází sériové vraždy. Jak se liší sériový vrah od masového a proč vražedkyně unikají déle než vrazi?

Kdo je to vlastně sériový vrah a jak se stane z vraha vrah sériový? Divili byste se, ale na tyto otázky si kriminalisté dlouho nedokázali jednotně odpovědět. Často také proto, že jednotlivé vraždy, které byly nakonec přiznány jedinému vrahovi, spolu nesouvisely místem, časem a často ani způsobem provedení.

Kdo je sériový vrah?

Samotní vrazi to kriminalistům nijak neusnadňují – třeba Američan Henry Lee Lucas mezi lety 1975 a 1983 zřejmě zavraždil stovky lidí. Sám tvrdil, že jich byly až tři tisíce, nakonec se ale přiznal k 301 vraždě. Soud mu jich ale prokázal „jen“ 11.

Teprve nedávno se americká FBI shodla na definici, která popisuje sériového vraha jako pachatele nebo spolupachatele dvou nebo více vražd v odlišných časech, přesněji řečeno při vzájemně nesouvisejících činech spáchaných za odlišných okolností.

Důležité je, že na sériové vraždě se může podílet jeden, ale klidně i několik pachatelů, kteří mají na svědomí dvě nebo více obětí a jednotlivé případy se vyskytují v různých akcích a v různých časech. Přitom je nutné si uvědomit, že sériový vrah není totéž co vrah masový. Ten má na svědomí více obětí v jednom okamžiku (třeba sebevražedný atentátník) nebo v souvislém časovém úseku – třeba jako norský extremista a syn bývalého diplomata Anders Breivik, který 22. července 2011 během několika desítek minut postřílel 77 lidí.

FBI rozlišuje ještě jeden typ vraha, kterým je takzvaný záchvatový vrah (spree killer). U něj na rozdíl od sériového vraha chybí mezi jednotlivými vraždami čas na „vychladnutí“ a promyšlení dalších činů.

Zvláštní je, že podle kriminalistických studií je mezi sériovými vrahy jen asi 15 procent žen. Ty jsou jakožto vražedkyně mnohem opatrnější než muži, počínají si nenápadněji a jejich vražedná kariéra tak trvá v průměru mezi 8 a 11 lety, zatímco u mužů jsou to většinou jen dva roky.

Sedm fází vraždy

Pro sériového vraha je typických několik fází konání podle motivu a způsobu provedení, které ve své diplomové práci Psychologické profilování sériových vrahů (PF UK Praha, 2013) definuje Tomáš Mikula.

V první fázi nazvané aura se potenciální pachatel uzavírá do svého vnitřního světa plného perverzních fantazií. Následuje fáze vyhledávací, kdy pachatel pozoruje a vyhledává svou oběť. Třetí fází je opanování, kdy vrazi buďto nečekaně udeří, nebo naopak plánují léčku či moment překvapení – mohou například dětem nabízet hračky, rozdávat jídlo, lákat oběti na svůj předem připravený projev nebo zevnějšek.

Další fází je ukořistění, kdy již léčka sklapne. Oběť například nastoupí do auta, které jede jiným směrem, než bylo domluvené. To otevírá cestu k další fázi – vražednému aktu – vystřídané fází trofeismu. V té pachatel zjistí, že uspokojení z vraždy je pro něj pomíjivé a snaží si ho proto připomínat „suvenýry“, které si odnese z místa činu nebo přímo z oběti. Poslední fází vražedného cyklu sériového vraha je pak skleslost, která často vede k opakování vraždy.

Když se sérioví vrazi dostanou na svobodu

Z trestněprávního hlediska je zajímavé, jak se k sériovým vrahům chovají v různých zemích světa. Zejména v USA a v Latinské Americe je obvyklé sčítat tresty za jednotlivé vraždy, takže tresty odnětí svobody přesahující několikanásobně délku průměrného lidského života nejsou výjimkou. Své o tom ví sériový vrah Gary Leon Ridgway (*1949), který v 80. letech zavraždil přes 49 žen ve státě Washington. Soud ho v prosinci 2003 odsoudil ke 48 doživotním trestům.

Trochu jinak to dopadlo s Kolumbijcem Luisem Garavitou narozeným v roce 1957. Ten byl v roce 1999 za prokázané vraždy celkem 140 dětí (celkem jich ale mohlo být až 172) odsouzen k 1853 letům a 9 dnům vězení. Jiná věc je, že kolumbijské zákony umožňují trest odnětí svobody jen na 30 let a protože Garavito se ke svým vraždám přiznal a navíc úzce spolupracoval s policií při vyšetřování, byl mu trest snížen na 22 let s možností dalšího snížení za dobré chování…

Své sériové vrahy má i Česká republika a bývalé Československo. Stačí připomenout takzvaného spartakiádního vraha Jiřího Straku (*1969), který v době od 17. února do 16. května 1985 napadl v Praze celkem 11 žen, přičemž brutalita jeho útoků se postupně zvyšovala. Nakonec byl usvědčen ze tří vražd, dvou pokusů o vraždu, pěti znásilnění, tří loupeží a pěti krádeží. Protože mu ale bylo v té době jen 16 let, soud ho nemohl odsoudit k více něž 10 letům vězení. Trest mu navíc v roce 1994 zkrátila prezidentská amnestie a Straka byl nakonec po ústavní léčbě v roce 2004 propuštěn na svobodu.

Sériové vraždy v českém seriálu Temný Kraj

Na volné televizní zpracování případů nechvalně proslulých vrahů z Česka i ze světa, se můžete podívat v nových případech divácky velmi úspěšného seriálu TEMNÝ KRAJ online na iPrima.cz

(mih)