Z hlubin vyplouvají prapodivní žraloci. Co se to děje?
Během posledního týdne vydaly oceány hned několik extrémně vzácných a téměř nikdy nespatřených druhů žraloků. Podívejte se na tvory, kteří nebyli spatřeni celé desítky let!
Minulý týden se rybáři Carlo Mooreovi zamotal do sítí podivný tvor. Nevypadal jako nic, co by kdy předtím spatřil. Protože mu připadalo, že by mohlo jít o něco vzácného, „rybu“ vyfotil a pak ji pustil zpět do moře. Je jasné, že pan Moore nechodí k nám na web, jinak by na první pohled poznal žraloka šotka.
Žralok šotek patří k těm nejzáhadnějším žralokům, které známe. Nevíme o něm, jeho chování ani způsobu života prakticky nic – ale i to, co známe, je fascinující. Jen se podívejte, jak vypadá jeho útok na člověka:
Šotek může měřit skoro 4 metry, patří tedy k těm větším druhům žraloků. Vědci ale spekulují, že by v hlubinách mohly žít i exempláře o velikosti 5–6 metrů. Pozorovaných žraloků šotků je však tak málo, že jde opravdu pouze o spekulace. Nejděsivější je na nich jejich čelist.
Na první pohled vypadá normálně jako čelist jakéhokoliv jiného žraloka. Ale jakmile šotek zaútočí na svou kořist, ukáže se její pravá podstata: tlama je vysunovací. Podobně jako u filmového Vetřelce – čelist žraloka se umí vysunout několik desítek centimetrů dopředu. A žralok tak snadno překvapí zvíře, které s tímto evolučním trikem napočítá.
V této tlamě mají šotci několik řad zvláštně zahnutých jehlovitých zubů speciálně uzpůsobených k tomu, aby trhaly kusy masa z kořisti. Šotkové se živí nejčastěji chobotnicemi, sépiemi a ti největší si zřejmě troufnou i na velké krakatice. Jsou tak vedle vorvaňů jediným dalším zvířetem, které si dovolí zaútočit na tyto obrovské hlavonožce. U menší kořisti fungují čelisti ještě účinněji: sval podobný jazyku doslova vcucne bezobratlého tvora až do žraločího žaludku.
Další žralok na holení!
Aby toho nebylo málo, tento týden začal nálezem dalšího extra vzácného žraloka. Tentokrát šlo o obrovský exemplář žraloka velkoústého:
Hlava žraloka velkoústého
Jde o druh žraloka z čeledi velkotlamovitých. Byl objevený teprve v roce 1976 a od té doby bylo uloveno pouhých 5 jedinců plus jeden na pobřeží Kalifornie v roce 1990, jemuž vědci dali radiovysílač, který umožňoval sledovat jeho pohyb. Nejčastěji se pohybuje v hloubkách 135–150 metrů pod hladinou. Živí se krunýřovkami, drobnými plovoucími korýši. Po západu slunce vystupuje z hloubky asi do 12 metrů, kam se na noc stěhuje i jeho potrava. Dosahuje délky až 5 metrů a hmotnosti 680 kilogramů!
Tělo žraloka velkoústého
Podle amerického webu National Geographic je spatření obou žraloků jen náhodou, které by se nemělo přisuzovat nic dalšího...