Vybije ptačí chřipka tučňáky? Nebezpečí vzrůstá

Začněme poněkud netradičně proslulým citátem známé české režisérky Věry Chytilové týkající se mužských: "No jó, mužský, ti nestárnou. Šediny je zdobí, brýle jim svědčí, vrásky jsou sexy. Žádné křečové žíly. Žádná celulitida. Žádné klimakterium. Ale pak najednou… zdechnou."

Jak to souvisí s ptačí chřipkou? Antarktidu osídlili tučňáci, kterým (s výjimkou několika málo druhů) svědčí chlad a jižní polokoule. Jelikož se lidská medicína obávala zmutování chřipkového viru do podoby, který by mohl nakazit savce, přenos mezi ptáky (zejména u drůbeže) se příliš mediálně neřešil. Ptačí chřipka totiž patří mezi chřipky typu A, kterou savci „chytají“ poměrně běžně, takže riziko zmutování bylo skutečně vysoké. Ovšem aktuálně se situace změnila. Nákaza se totiž objevila v místech, kde ji nikdo moc nečekal – mezi antarktickými tučňáky. Informaci do světa poslal Journal of Virology.

A právě tady se dostáváme k výše zmíněnému citátu. Tučňákům to sluší, kolébají se na svých krátkých nožkách a třepotáním víří vzduch krátkými křídly, které už dávno neslouží k létání. Jsou elegantní a k pomilování a rozhodně nevypadají nemocně. Podobně jako mužský, jemuž sluší vrásky i brýle. A najednou...

Ptačí chřipka byla pod jménem ptačí mor poprvé identifikována v roce 1874 v Itálii, takže nejde o žádnou extra novinku. Putování viru se sledovalo zejména podél hlavních migračních ptačích cest. "Máme tady problém, protože byly nalezeny viry ptačí chřipky, který mohou být smrtelné u mnoha ptáků, kteří se pohybovali v Severní Americe," uvedl dr. Aeron Hurt z Pete Doherty Institute v Melbourne. Onou Severní Amerikou narážel na migrační trasy ptáků, kteří viry mohou přenést na vzdálenost tisíců kilometrů. Hurt navštívil zasněžený antarktický kontinent na němž zkoumal nejen tučňáky, ale i další druhy ptáků. Potvrdil, že tučňáci se nezdají být nemocní, ale samotný výskyt patogenu je důkazem, že smrtící potenciál viru je vyšší, než se zprvu zdálo.

Antarktida je přece jen příliš na jihu, než aby byla trvalou součástí hlavních migračních cest. Právě proto vědce extrémně zajímá, jak se viry dostaly až tak daleko.

Rory Crawford, odborník zabývající se mořskými ptáky v rámci celosvětově uznávané Royal Society for the Protection of Birds (Královská společnost pro ochranu ptactva) řekl, že tučňáci jsou po albatrosech druhou nejohroženější skupinou mořských ptáků, takže jakékoli negativní zprávy jsou velmi znepokojující.

"Tučňáci jsou navzdory jejich izolaci ohroženi vysoce patogenním virem ptačí chřipky. Propuknutí nemoci u zdejší ptáků bude mít opravdu zničující dopad," řekl dr. Derek Gatherer z University of Lancaster. On sám je zastáncem teorie, že ptačí chřipka vznikla na severní polokouli a do Antarktidy vstoupila až v poslední době.

My lidé jsme takoví, že se bojíme aktuálního, mediálně řádně zviditelněného nebezpečí a zapomínáme na něj okamžitě poté, co jej vytlačí jiná, novější katastrofa. Podobně to bylo s ptačí chřipkou. Z mediálního i našeho povědomí zmizela, nicméně dále putuje po světě a dosáhla až do míst, kde ji nečekali ani odborníci. Izolovanost Antarktidy měla zaručovat „patogen free“ zónu. Bohužel virus je mnohem odolnější cestovatel než se čekalo.

Text: Topi Pigula