Vlk jako symbol provází dlouhé lidské dějiny

Mýtický vlk není jen v Římě. Navíc tam byla vlčice

„Galové si připevňovali na přilbu vlčí hlavu jako symbol mužnosti a síly. Píseň o Nibelunzích vypravuje příběh, v němž Germáni, rovněž za účelem nabytí síly, pojídali maso vlků. Hlavní bůh severského panteonu Ódin byl znázorňován s dvěma havrany a dvěma vlky. Hlava vlka byla v severní Germánii umisťována nad vchody domů jako kultovní prostředek (apotropaion), který měl stavení ochránit před zlými silami, čarami nebo kletbou. Ve starém Egyptě byl vlk spojován s kultem světla a slunce. Bylo to údajně pro jeho světélkující oči, které dokázaly protnout tmu. Vlčí bůh Vepvovet se stal ochráncem města Asiút, nazývaného Řeky Lykopolis, vlčí město. V Řecku patřil vlk mezi zvířata slunečního boha Apollóna a byly mu přinášeny oběti. V řečtině se používaly pro označení vlka a světla velmi podobné výrazy: lykos = vlk a leukos = světlý, bílý. Dalším bohem světla byl galský Belen (Belenos); slovo bleis označuje vlka v keltštině. Se světlem byl vlk též spojován v norských legendách,“ píší Jindřich Kohm a Otakar Šoltys v práci zabývající se hudebními texty českého mainstreamu od devadesátých let do současnosti. Obecně je známý význam vlčice v mýtu o založení Říma. Romulus a Remus, zakladatelé města, ji měli coby kojnou. Pro danou chvíli opusťme racionální rovinu, která by varovala před srovnáním složení mateřského mléka vlků a lidí, neb jde o mýtus. Nezapomínejme, že už samotné zplození Romula a Rema je podivuhodné, neboť otcem, byl bůh války Mars a matkou panna Rea Silvia. Významný římský historik Titus Livius ve svém díle Ab Urbe condita zcela otevřeně připouští, že Rhea Silvia byla znásilněna a otcem mohl být kdokoliv. Aby to bylo čestnější, mohla prý vinu svést na boha.

Vlk v Bibli

Zatímco buddhisté kladou všechny tvory na stejnou úroveň, křesťanství postavilo člověka vysoko nad ostatní zvířata a v křesťanské knize knih je vlk dáván jako příklad skutečně krvelačného tvora, kde ho (mimo jiné) dává do kontrastu s býložravci. „Vlk bude bydlet s beránkem, leopard ulehne vedle kůzlete; tele se bude pást spolu s lvíčetem a malé dítě je povede,“ praví v Bibli Izajáš. Jde o jednoduchý trik postavit vedle sebe šelmu a býložravce, tedy zvířata ze zcela rozdílnými nároky na potravu fungoval bez ohledu na jeho logiku. „Hle, posílám vás jako beránky mezi vlky,“ zní další z „vlčích“ biblických veršů naznačujících, že být mezi vlky znamená být v ohrožení života. To vše jsou malé střípky naší kultury, semínka klíčící ne-li v nenávist, tak rozhodně ve strach či obavu před zvířetem, které je sice šelmou, ale obezřetnou a opatrnou. Ostatně nic jiného jí v přírodě, kde zranění může znamenat nikoliv záchrannou stanici, ale smrt, nezbývá

Text: Topi Pigula