Tasmánský čert často vříská, ale nekouše. Zaútočí u mírumilovné činnosti

Tasmánský čert, známý také jako ďábel medvědovitý, je na první pohled roztomilé zvířátko. Jakmile se však tento zavalitý a temperamentní vačnatec cítí ohrožen, dokáže vylučovat silný zápach srovnatelný se skunkem. Pozor by si však protivníci měli dát i na děsuplný křik i extrémně silný stisk čelistí, kterým dokáže rozdrtit kosti své kořisti.

Vřískající ďábel

Největší masožravý vačnatec na světě žije velmi samotářský život a jen zřídka ho uvidíte ve společnosti svého druhu. Osamělá mršina je jednou z mála věcí, která svede čerty dohromady. Pokud se tak ale stane, následuje hlasitý boj, kdy si jednotlivci chtějí ukořistit ten nejlepší kousek mrtvoly. Ďáblové mručí a vrčí jeden na druhého, ale k fyzickému střetu během soupeření o potravu příliš nedochází. Jiné to je však v případě pářících rituálů, při kterých se vzájemně koušou do hlavy a čenichu za přítomnosti děsuplných skřeků, což můžete vidět a slyšet v dokumentární sérii Neuvěřitelní tvorové zvířecí říše 20. 11. v 15:50 na Prima ZOOM. Vědci zatím rozeznali 11 různých skřeků a zavrčení, jimiž tasmánský čert komunikuje.

Noční lovec

Přes den se tasmánští čerti trpělivě schovávají pod kameny, v jeskyních či křovinách a čekají na noční výpravu za potravou. Po setmění se pravidelně vydávají na dlouhé vzdálenosti, přičemž jsou schopni urazit až 16 kilometrů. Jejich dominantní smyslem je sluch, což jim je při nočních toulkách po Tasmánii k užitku. A právě ve tmě nejlépe vidí hýbající se objekty, které jiní predátoři přehlédnou.