Včelák není ani vosa ani čmelák. Unikátní objev českých vědců, unikátní zvíře a „profláklé“ místo

Slovo „včelák“ je veřejnosti známé zhruba stejně jako slovo „kutilka“. Takže vlastně vůbec. Možná proto se v tisku objevilo, že včelák je „vosa“, protože pod tímhle pojmenováním si většina představí bodavý blanokřídlý hmyz. Unikátní, nedávno objevený včelák český (Tachysphex bohemicus) ale vosou není.

Ponořit se do systematiky blanokřídlého hmyzu by bylo velmi náročné, vždyť databáze publikovaná na biolib.cz čítá u blanokřídlých 62 673 záznamů. Včelák český navíc není z hlediska zoologické nomenklatury platným názvem, je to jen návrh, který se v databázi zatím neuhnízdil. Zato o jeho nejbližších příbuzných z rodu Tachysphex, což by bylo u lidí něco jako nejbližší rodina, tam najdeme 111 záznamů.

Včeláci celého světa

A rodina je to poměrně zcestovalá. Tachysphex pechumani sídlí v USA, Tachysphex aborigenus obývá Austrálii, Tachysphex aburi sídlí v Ghaně, Tachysphex bengalensis v Indii, Tachysphex dignus si svá hnízda buduje v Saúdské Arábii... a tak by se dalo pokračovat poměrně dlouho.

Nově máme objev i u nás. Okolí Máchova jezera skrývalo unikátního živočicha tak vzácného, že zatím je známo jen několik jeho jedinců. Včeláci nejsou u nás zcela neznámou skupinou. Včeláka zamženého (Tachysphex obscuripennis) či druh Tachysphex tarsinus zmiňuje Plán péče o přírodní rezervaci Přesypy u Rokytna, což je od nově objevené lokality zhruba 150 km.

"Neznámý" Mácháč

Máchovo jezero, které není jezerem, nýbrž rybníkem, je z hlediska turistického ruchu v létě extrémně exponovaným místem. To ale neznamená, že by bylo dokonale poznané. Kraj lesa s kukuřičným polem a mokřadní loučkou v Oknech na Českolipsku není lidem místem neznámým. Navštěvují ho jak zemědělci, tak myslivci. Přesto včelák unikal pozornosti odborníků. „Na studiu mitochondriální DNA rozlišili úplně nový, nepopsaný, vědě neznámý druh, který pojmenovali Tachysphex bohemicus," vysvětluje zoolog českolipského muzea Lukáš Blažej s tím, že název by mohl znít včelák český.

Lovci sarančat

Jejich biologie je poměrně zajímavá. Včeláci jsou lovci, před kterými se musí mít na pozoru zejména kobylky a sarančata. To platí nejen pro české, ale například i pro zahraniční druhy. Odborná studie z pera Marka F. O´Briana popisuje, kterak si v Michiganu žijící druh Tachysphex aethiops pochutnává na sarančatech Spharagemon bolli. Ulovená sarančata slouží v hnízdech jako zásobárna živin pro budoucí plod. Nově objevení včeláci milují osluněná místa s dostatkem písku, v nichž si vyhrabávají hnízda. Jenže takových není v republice mnoho.

Jejich identifikace v rámci kutilek je práce náročná na pečlivost, neboť se rozeznávají podle podrobností a rozdílů v obličejových maskách. „Je potřeba mít při ruce síťku, aby člověk zvíře zachytil a pak ho měl šanci rozlišit. Druhová skupina kutilek, těchto včeláků, si je nesmírně podobná. Tento druh od běžných druhů lze rozlišit jedině podle výrůstků na obličejové části. Při centimetrové velikosti to v těchto terénních podmínkách ani není možné,“ vysvětluje v Českém rozhlase zoolog českolipského muzea Lukáš Blažej.

Příběh včeláka českého v sobě skrývá nečekanou pointu. Když se u „Mácháče“ dokáže objevit nový živočich, kolik vědě neznámých živočichů se ještě může skrývat v místech, která vlastně moc prozkoumaná nemáme. Ať už to jsou houpající se rašeliniště ukrytá v jesenických lesích, nebo kamenná pole pomalu zarůstající lišejníky ve vrcholových partiích Krkonoš.

Text: Topi Pigula