Jediná včela dokáže vytvořit stovky milionů svých klonů. Bohužel to může vést ke katastrofě
Včely jsou fascinující stvoření svou schopností spolupráce a tvorby medu, ale i vysloveně unikátními dovednostmi. Mezi ty nejzajímavější rozhodně patří dokonalé klonování, které je možné takřka neomezeně opakovat. Kopírování sebe sama si však může vybrat krutou daň.
Asexuální rozmnožování není v říši hmyzu kupodivu zas až taková výjimka. Partenogenezi, tedy tvorbu vlastních klonů, dokonce využívají i někteří obratlovci. Samice bez spáření se samcem nakladou vejce a jelikož chybí „samčí“ část DNA, narodí se samice, která je de facto klonem s DNA své matky. Jihoafrický poddruh včely medonosné však tuto rozmnožovací strategii dotáhl k dokonalosti.
Běžná včela sice klade neoplozená vajíčka, z nichž se vylíhnou trubci, vždycky do DNA část mužské informace dostane. „Dělnice včely medonosné (Apis mellifera capensis) původem z jižní Jihoafrické republiky si však vyvinuly neobvyklou schopnost klonovat se a zároveň se během reprodukce účinně vyhnout rekombinaci,“ říká Benjamin Oldroyd z University of Sydney.
Potenciální ohrožení kolonie
„Jedna řada klonů byla stále znovu klonována od roku 1990, přičemž stejný jedinec měl až stovky milionů kopií,“ říká Oldroyd. Neznamená to, že by vznikly stovky milionů generací, ale stovky milionů jedinců. A protože každý klon je identický s matkou, má stejnou pravděpodobnost genetické poruchy jako ona. Takže pokud je zdravá, nic kolonii nehrozí. Avšak v případě napadení kolonie nemocí jsou všichni jedinci stejně ohrožení.
Klonovaní jedinci tedy jsou rizikem v případě, že se některý z jedinců zvrtne (mutuje) nechtěným směrem a následně se dál jeho nevhodné klony šíří v kolonii, až mohou převládnout. Pokud mutace bude mít vliv na instinkt starání se o potomky, tak jsou budoucí generace a tím i celá kolonie v přímém ohrožení.
Včely medonosné Apis melifera Zdroj: Topi Pigula
Test s královnou
Aby vědci přesně zjistili, jak to s partenogenetickým rozmnožováním u kapských včel chodí, přelepili královnám rozmnožovací orgány tak, aby stále mohly komunikovat s trubci. Byly tedy feromonově stimulovány, ale k sexuálnímu spojení dojít nemohlo. Vědci genotypizovali jednu královnu, 25 jejích larev, čtyři dělnice a 63 jejich larev.
„Zjistili, že nepohlavně vyprodukovaný potomek královny vykazoval úrovně genetické rekombinace, které byly stokrát vyšší než u klonovaných potomků dělnických včel. Ve skutečnosti byli potomci včel dělnic v zásadě dokonalými kopiemi svých matek,“ říká Oldroyd na serveru New Scientist.
U včel v Jižní Africe se tedy vyvinula mutace, která účinně brání genetické rekombinaci během reprodukce. Evoluce se u tohoto poddruhu vydala poněkud riskantním směrem, ale zdá se, že zatím včelám jejich způsob plození potomků vychází. Jihoafrická Apis mellifera capensis se totiž stala jedním z nejdůležitějších opylovačů v této části Afriky.