U pobřeží USA byl objeven korálový útes dlouhý přes 130 kilometrů. Nikdo o něm dosud nevěděl

Neprobádané dno

Ačkoliv vody Atlantského oceánu pravidelně křižují lidská plavidla již několik dlouhých staletí, stále nevíme, co tyto hlubiny pod rouškou tmy vlastně skrývají. Hmatatelným důkazem tomu je expedice Deep Search 2018, jejímž hlavním cílem bylo objevování hlubinných ekosystémů za účelem jejich ochrany před těžbou a zničením. Překvapivý nález byl učiněn poblíž jihovýchodního pobřeží USA, téměř 260 kilometrů východně od Charlestonu v Jižní Karolíně. Právě tam skupinka zapálených oceánských badatelů objevila 136 kilometrů dlouhou korálovou strukturu. Ačkoliv měli již dříve vědci spolupracující s Národním úřadem pro oceán a atmosféru (NOAA) o přítomnosti korálů indicie, až dosud nebyla jejich existence potvrzena. Ostatně značná část podmořského dna světových vod stále patří mezi poslední neprobádaná místa naší planety (dosud bylo zmapováno zhruba 20 %).

Nečekaný objev

Rozsáhlý korálový ekosystém byl objeven během osmihodinového ponoru z kokpitu výzkumného robotického plavidla Alvin. Již během odhalení byli identifikováni živí a mrtví koráli, což svědčí o tom, že tato komunita prosperuje celá staletí a možná i tisíciletí. „Na našem vlastním dvoře jsme našli nedotčený korálový útes,“ řekl nadšeně Erik Cordes, vedoucí úspěšné expedice. Mezi korály se většinou nacházela turbinatka větvená (Lophelia pertusa), která roste na vrcholcích starých skeletů, na nichž vytváří nové kontinuální útesové struktury. Aby mohli výzkumníci objevené hlubinné komunitě lépe porozumět, všechny nashromážděné vzorky nyní pečlivě analyzují. Potýkají se však s mnoha překážkami. Mezi ty nejkomplikovanější patří například velké teplotní rozdíly. Zatímco v přirozeném prostředí nalezených korálů panuje teplota kolem 9 °Celsia, nad mořskou hladinou teploměry ukazují hodnoty několikanásobně teplejší. Většinu experimentů je ovšem žádoucí provádět s živými korály, tudíž je čas pro odborníky doslova klíčový.

Životadárný ekosystém

Korálové druhy, které vytvářejí útesy, extrahují z mořské vody uhličitan vápenatý, aby pak mohly vytvářet tvrdé a odolné skelety. Jejich rozsáhlé struktury jsou obvykle tvořeny miliony drobných polypů, jejichž shromáždění tvoří jedny z největších živých organismů planety. Každý polyp má žaludek s jedním otvorem na konci. Tato ústa jsou obklopena chapadly, jejichž kruhové uspořádání korál využívá k obraně, zachycení potravy a odstranění zbytků. Většina korálů se krmí v noci pomocí žahavých buněk (téže nematocyty), které jsou schopny přenášet silné, často smrtící toxiny. Koráli se živí mikroskopickými organismy až po malé ryby (záleží na velikosti a druhu). Stáří některých korálů je odhadováno na 200–300 milionů let.

Korálové útesy se nacházejí po celém světě: od Aleutských ostrovů u pobřeží Aljašky až po teplé vody Karibského moře. Obvykle žijí v čistých mělkých vodách tropů a subtropů. Mezi nejrozsáhlejší korálový útes patří Velký bariérový útes u pobřeží Austrálie, jehož délka přesahuje úctyhodných 2400 kilometrů. Současné kolonie jsou ohroženy hned několika hrozbami. Mezi nejzávažnější patří globální oteplování a rostoucí okyselení oceánských vod. Oceány absorbují obrovské množství oxidu uhličitého uvolněného do atmosféry spalováním fosilních paliv, což korálům znemožňuje obvyklý růst. Jejich křehký ekosystém také narušuje znečištění vod pesticidy, ropou, splašky a pohybem sedimentů. Nemalou měrou se na životě korálů podílejí nedovolené rybářské praktiky, které zahrnují kyanid (omráčí ryby) a výbušniny. Korálové útesy jsou přitom nepostradatelným domovem pro tisíce různých druhů ryb, měkkýšů, mořských hadů, želv, velryb, delfínů, ptáků a dalších živočichů.

Text: Petr Smejkal