Nejen šváb přežije atomový výbuch. Nová studie odhalila jeho hmyzí konkurenci

Není šváb jak šváb

Americký populárně-naučný magazín Smithsonian Magazine udává, že na světě pobíhá 4 500 druhů švábů, ale jen 30 z nich je považováno za skutečné škůdce. Kromě toho, že švábi snesou až 300x vyšší úroveň záření, se během 340–350 milionů let, co jsou na Zemi, poměrně dobře evolučně přizpůsobili všem možným rizikům – dokonce dokážou až několik týdnů žít bez hlavy.

Jak je to možné? Jednoduše. Zpravidla smrtící rána se švábovi zacelí a on tím pádem „nevykrvácí“ (pomiňme pro tuto chvíli, že nemá krev, ale hemolymfu). Navíc nemá plíce, takže kyslík přijímá vzdušnicemi rozmístěnými po celém těle, a protože jeho mozek neřídí žádný zásadní orgán, bezhlavý šváb nakonec zemře hlady. Ústa a směr potravy od hlavy k vylučovacímu otvoru totiž změnit neumí.

Švábi a radiace

Může ale šváb přežít jaderný výbuch? Krátká a jasná odpověď zní „ano“, důkazem jsou švábi nalezení roce 1945 po bombardování Hirošimy i Nagasaki. Je pravdou, že přežili i někteří lidé, ale ti později umírali na následky nemoci z ozáření.

Aby nicméně bylo jasno, zda jsou švábi opravdu ti nejodolnější zástupci hmyzu vůči radiaci, přistoupili vědci k poměrně drsnému testu (milovníci zvířat nechť nečtou dál). Použili šváby, malé mušky octomilky a potemníky coby modelové organismy, které vystavili obrovským dávkám záření a následně porovnávali jejich schopnost přežití.

Ukázalo se, že švábi jsou sice zdatní, ale mají konkurenty. Když je vědci vystavili záření, které bylo desetinásobkem dávky smrtelné pro člověka, 10 % švábů ji přežilo. Když se záření zvýšilo ještě o jeden řád, nepřežil ze švábů ani jeden. Zato potemníci si vedli mnohem lépe, 10 % z nich totiž přežilo i zvýšenou dávku, která byla pro šváby fatální.

Takže ne švábi žijící v přítmí toalet, ale potemníci, kterým se daří ve spižírnách a mouce, jsou rekordmany v přežití jaderného výbuchu. Co však vědci u ozářených a přeživších jedinců nezkoumali, je schopnost mít životaschopné potomstvo. Možná by se tedy ukázalo, že by tyto druhy hmyzu přežily, ale jen v jedné generaci.

Vítěz v nesmrtelnosti

Nicméně co se týče přežití jaderného výbuchu, nabízí se ještě jedna úvaha. Daleko větší šanci by možná měly druhy, které by se sice vyskytovaly v dosahu výbuchu, ale byly by díky svému způsobu života před nebezpečnou radiací chráněny. Třeba některé druhy mravenců stavějící si sídla hluboko pod zemí. Takže kdo ví, třeba by to nebyli švábi, ale mravenci, kdo by zdědil Zemi poté, co by člověk v rámci jaderné války vyhubil sám sebe.

Asi největšími přeborníky v přežití obecně jsou každopádně nenápadné želvušky, které jsou považovány za extremofily schopné přežít téměř cokoliv – obrovské vedro, záření i mráz. Pokud by tedy proběhl konkurz na organismus, který rozhodně přežije nukleární výbuch, byly by želvušky bezesporu mezi vážnými kandidáty.