Rekordy ve světě savců: nejdokonalejší potápěč a největší spáč

Savec by pod vodou dlouho vydržet neměl, neboť je závislý na vzdušném kyslíku. Lidem mozkové buňky odumírají po pěti minutách bez kyslíku. Velryby to ale mají jinak.

Ani hloubka a zdrcující tlak ho nezastaví

Mezi nejzdatnější potápěče patří bezesporu vorvani (Physeter catodon). O životě těchto ozubených velryb toho zatím víme jen velmi málo. Zatím nejhlubší změřený ponor, který dokázali vědci doložit, byl do hloubky 2 km s následným vynořením, které trvalo víc než hodinu.

Zajímavý je příběh vorvaně uloveného 25. dubna 1969 asi 160 km jižně od Durbanu u břehu jižní Afriky. Rybáři jej pronásledovali a změřili přesně dobu od jeho ponoru a opětovnému vynoření. Tento samec byl pod vodou neuvěřitelnou 1 hodinu a 52 minut. V žaludku se pak našli dva malí žraloci rodu Scymnodon, kteří žijí výhradně na mořském dně a podle stupně natrávení mohli spolknuti asi před hodinou. Hloubka dna je v tomto místě ve 3 km. Vědci se tedy domnívají, že schopnost ponoru do velkých hloubek není u vorvaňů limitována tlakem, ale schopností vydržet pod vodou co nejdéle na jeden nádech.

Války

Rekordy ve světě savců: Nejrychlejší běžec a nejpomalejší flákač

Spánek jako životní přesvědčení

Mezi savci najdeme i opravdové spáče, které je velkým štěstím zastihnout a pozorovat v bdělém stavu. Třeba koala medvídkovitá (Phascolarctos cinereus) prospí až 18 hodin denně. Neméně času, dobrých 16 hodin, tráví spánkem i lev a aby toho nebylo málo, dalších 6 hodin ještě odpočívá. Pásovci, vačice nebo třeba lenochodi prospí až 80% délky svého života.

Pokud bychom jako základní charakteristiku pro porovnávání přijali i čas strávený v klidu během hibernace, jsou nejospalejšími savci syslové (Spermophilus sp.), jejichž zimní spánek trvá v průměru 7,5 měsíce. Rekordmanem mezi sysly je sysel Parryův (Spermophilus parryii), který obvykle prospí až 9 měsíců. O to obdivuhodnější je jeho shánčlivý a jídelní výkon, kdy se během zbylých 3 měsíců musí vykrmit tak, aby ten zimní spánek vůbec přežil.

Ti, kteří skoro nespí

Kromě opravdu velkých spáčů najdeme v živočišné říši i živočichy s úplně opačnými požadavky na spánkový režim. Sviňucha běloploutvá (Phocoenoides dalli) nespí vůbec. Jak je to možné? Během dne se totiž u ní střídá aktivita obou hemisfér tak, že jedna polovina mozku je aktivní a druhá „odpočívá“.

Nejkratší opravdový spánek s oběma hemisférami v klidu má žirafa (Giraffa camelopardalis). Během dne prospí asi 20 minut a často si tento časový úsek rozdělí ještě do několika kratších období. Žádní velcí spáči nejsou ani sloni. Aby např. slon africký (Loxodonta africana africana) pokryl své energetické potřeby, věnuje se konzumaci potravy až 22 hodin denně a na spánek mu tak zbývají jen dvě hodiny.

Živost s vodou i bez ní

Živočichové, kteří žijí v pouštních oblastech si vyvinuli různé strategie přežití. Za největšího pijáka že všech, bychom paradoxně mohli označit velblouda jednohrbého (Camelus dromedarius), který vydrží bez vody čtyři nebo i více dní bez jakýchkoliv negativních dopadů na jeho zdravotní stav. Za tu dobu ztratí ale až ¼ své váhy. Když se pak dostane k vodě, dokáže vypít během půl hodiny až 130 l vody.

Na opačném pólu pomyslné škály savců konzumujících vodu najdeme pouštní hlodavce. Pískomil mongolský (Meriones unguiculatus) nepije vodu vůbec a svou potřebu tekutin pokryje jejím vstřebáváním z potravy. Tu si hledá hlavně za šera a v noci, kdy teploty v poušti klesají na únosnou míru.

Text: David Hainall