Proč opice nemluví a papoušci ano? Nejsou chytřejší než naši nejbližší příbuzní? Studie to naznačuje...

Nejsou to jen papoušci (a mezi nimi nejproslavenější žako šedý – Psittacus erithacus), kdo zvládají imitovat lidskou řeč. Formulovat zvuky připomínající naši mluvu umí třeba i loskuták posvátný (Gracula religiosa) patřící mezi špačky, straka či největší z pěvců – havran. Pokud bychom to brali z poněkud antropomorfního hlediska, tak je s podivem, že tvorové s nimiž máme společných více než 98 % genomu, mluvit nedokážou a ptáci ano. Kde udělala evoluce u opic a lidoopů „chybu“?

Dvě hlavní hypotézy

Otázkou opíčí „nekomunikace“ se vědci zabývají už více než jedno století. Samotný Charles Darwin se klonil k teorii, že opice a lidoopi (tedy primáti s výjimkou člověka) nemají dostatečně vyvinutý mozek k tomu, aby řeč na „lidské“ úrovni zvládli. Jejich způsob komunikace sice zvuky obsahuje, ale nejedná se o natolik zvukově pestrou paletu, jakou dokážou vyloudit lidské hlasivky. A s hlasivkami coby zvukovým orgánem operuje druhá teorie. Podle ní kapacita a mozkové struktury v mozku opic řeč zvládnou, ale tihle tvorové nemají dostatečně vyvinuté hlasivky k tomu, aby dokázaly zpracovat například samohlásky. Takže problém není dle hypotézy ukryt v hlavě, ale v hrdle. Kde je tedy pravda?

Mrtvá opice, sádrový odlitek a řešení

Odpověď na otázku, zdali za neschopností opic „promluvit“ stojí mozek nebo hlasivky, dodá článek v odborném časopise Science Advances. V posledních desítkách let nabyla vrchu teorie o „nevhodné“ anatomii hlasivek. Na základě sádrového odlitku hlasového orgánu odlitého z mrtvé opice i rentgenu snímaného u makaků během vokalizace (vydávání zvuků) se ukázalo, že vokální trakt makaků by rozsah zvuků ve škole lidské řeči zvládl. „Naše zjištění naznačují, že pro vývoj schopností lidské řeči je nutno požadovat spíše neurální změny než modifikace vokální anatomie. Hlasový trakt makaků řeč zvládá, ale chybí schopnost mozku získat nad hlasivkovými možnostmi kontrolu,“ píší autoři studie Monkey vocal tracts are speech-ready.

Bylo by s podivem, kdyby svou roli nehrála i genetika. U lidí se jedná o gen FOXP2, který je odpovědný za tvorbu lidské řeči. Není bez zajímavosti, že původně byl identifikován jako gen, který byl odpovědný za vady lidské řeči. Opice na sebe mohou hulákat (možná odtud pochází pojmenování gibona huloka), křičet, pořvávat... ale ne mluvit ve smyslu artikulované lidské řeči. Otázkou je, co bychom se o sobě dozvěděli, kdyby to dokázaly.

Text: Topi Pigula