Pavouci spořádají každý rok více potravy, než kolik váží světová populace

Již dlouhou dobu vědci považují pavouky za nepostradatelné hmyzí zabijáky. Veškeré předpoklady ale zůstávaly v rovině obecných domněnek. Před časem se však Doktor Martin Nyffeler z University of Basel ve Švýcarsku a doktor Klaus Birkhofer z Lund University ve Švédsku pustili do studie, s jejíž pomocí se snažili učinit všem odhadům a dohadům přítrž. Nelehký úkol se povedl a vědecký časopis Science of Nature publikoval výsledky zajímavé studie, která řadí osminohé pavoučí tvory mezi účinné zabijáky hmyzí populace v celosvětovém měřítku.

Pavouci se vyvinuli asi před 400 miliony let v období devonu a s více než 45 000 druhy a populační hustotou až 131 jedinců na metr čtvereční (dle životních podmínek) patří mezi jedny z nejvíce druhově bohatých a rozšířených skupin predátorů. Pozorování těchto mlčenlivých zvířecích druhů není však i přes jejich značný počet vůbec jednoduché, neboť mnoho z nich vykazuje nejvyšší aktivitu pod rouškou tmy, nemluvě o dobrém maskování ve vegetaci, kde tráví většinu času. Odborníci se ovšem dokázali s těmito překážkami vypořádat a výzkumem dokládají, že se svět bez pavouků neobejde. Skutečně – pavouci jsou totiž výbornými predátory a zároveň i potravou pro mnohé jiné zvířecí druhy. Svou existencí tak prokazatelně zastupují důležitou ekologickou roli.

Mimořádný pavoučí apetit

Výzkumníci ve své studii použili dvě metody výpočtů na základě mnoha modelů, které shodně ukázaly, že světová pavoučí populace dokáže zkonzumovat mezi 400–800 miliony tun kořisti ročně. Více než 90 procent pavoučí potravy tvoří hmyz, mezi nímž mají nemalé zastoupení také chvostoskoci (Collembola). Osminozí jedlíci však nekonzumují pouze drobný hmyz: někteří tropičtí pavouci si také občas pochutnají na drobných obratlovcích, jako jsou žáby, ještěrky, hadi, ryby, ptáci a netopýři, výjimku netvoří ani rostliny. Biologové obecně tvrdí, že pavouci denně zkonzumují množství potravy odpovídající přibližně 10 procentům jejich tělesné hmotnosti. Pro úplnost dodejme, že první metoda propracovaného a vysoce sofistikovaného odhadu vznikla na základě výpočtu, dle něhož bylo odhadnuto, kolik pavouků žije na metru čtverečním v daných oblastech, přičemž druhá metoda vycházela z průměrného množství spotřebované potravy pavouků během roku.

Apetit pavouků je skutečně abnormální, na což ostatně sami vědci opakovaně upozorňují. Organizace pro výživu a zemědělství (FAO) srovnává výsledky s celosvětovou lidskou spotřebou masa a ryb, která se odhaduje na 400 milionů tun ročně. Stravovací návyky pavouků také srovnávala s populací velryb ve světových oceánech, která odhadem spořádá mezi 280–500 miliony tun potravy ročně. „Naše výpočty nám poprvé dovolily v globálním měřítku kvantitativně určit, že pavouci patří mezi hlavní přirozené nepřátele hmyzu,“řekl vedoucí studie Martin Nyffeler z University of Basel, čímž zároveň staví pavoučí roli po bok ostatních hmyzožravých zvířat jako mravenců a ptáků, která pomáhají významně snižovat populační hustotu hmyzu. „Pavouci výrazně přispívají k zachování ekologické rovnováhy přírody,“ dodal Nyffeler.

Pavoukům se daří po celém světě

Za pozornost stojí i číselný odhad celé pavoučí populace, pro její vypočítání byla použita nashromážděná data z 65 předchozích studií. Podle posledních průzkumů se na sedmi biomech naší planety nachází pavoučí populace o hmotnosti 25 milionů tun (357 milionů tun váží světová populace včetně dětí). Pavouci se vyskytují prakticky všude na světě – od Arktidy po nejvyprahlejší pouště, v jeskyních, na pobřežích oceánů, v písečných dunách i v záplavových oblastech. Odborníci zároveň poukazují na to, že šikovní pavouci zastávají důležitou roli v potravním řetězci mnoha zvířecích druhů: 8000 až 10 000 druhů ptáků, predátorů a parazitů se živí výhradně pavouky, přičemž tito osminozí tvorové jsou také důležitou součástí stravy až pro 5000 ptáků. „Věříme, že tyto odhady a jejich důležitost zvýší povědomí veřejnosti a zvýší úroveň pochopení globální role pavouků v terestrických potravních sítích,“ komentoval Martin Nyffler.

Text: Petr Smejkal