Nejvzácnější druh divokého psa prosperuje! Vědci si mysleli, že vyhynul před půl stoletím
Psovité šelmy nemají na růžích ustláno: většina jich, s výjimkou domácích psů, rychle mizí z tváře naší planety.
Věřilo se, že už je přes půl století vymřelý. Vzácný novoguinejský divoký pes však žije – a zdá se, že se jeho populaci velmi dobře daří. Potvrdil to několik let trvající výzkum vědců z nadace New Guinea Highland Wild Dog Foundation.
Jejich tým sledoval zcela od civilizace odtrženou oblast v provincii Papua v západní části Nové Guiney – jedno z mála míst na planetě, kam ještě člověk opravdu v podstatě nevkročil. V této panenské přírodě psi žijí, je jich nejméně několik desítek, což dokládá řada důkazů: přes stovka fotografií a videí z fotopastí, vzorky výkalů a dalších stop. Vědci našli důkazy o existenci nejméně 15 konkrétních exemplářů včetně mláďat – předpokládají však, že reálně v divočině těchto nádherných šelem žije mnohem více.
Vědecký tým pod vední biologa James K McIntyra přivedla na stopu stopa. Tedy přesněji řešeno otisk tlapy nějaké psovité šelmy, který našli jiní výzkumníci ve výše zmíněné oblasti v létě roku 2016. Analýza ukázala, že divoký pes je nejpravděpodobnější odpovědí na přírodovědnou hádanku: „Komu tohle jen, sakra, může patřit?“
Expedice vybavená zázraky moderní techniky, především pak fotopastmi s detektory pohybu, vyrazila do místa činu ještě na podzim roku 2016. A výsledek se dostavil velice rychle: v horách v nadmořské výšce až 4400 metrů, kam se neodváží ani ti nejodvážnější lidští dobrodruzi, v pro lidi téměř nepřístupném terénu, nalezli prokazatelné důkazy o životě fascinujících šelem.
Vědci o nich doposud v podstatě nic nevědí, zatím neměli k dispozici téměř žádné doklady o jejich biologii ani genetice. Vzhledem připomínají v relativně nedaleké Austrálii žijící divoké psy dingo – podle některých teorií by mohlo jít o jejich blízké genetické příbuzné.
Jejich nejbližšími příbuznými jsou guinejští zpívající psi, což je vlastně v zajetí žijící forma tohoto divokého zvířete. I oni jsou však extrémně ohrožení – přežívá jich posledních asi 200, několik exemplářů má například zlínská zoologická zahrada. „Zpívající“ se jim říká proto, že jejich vytí připomíná zpěv keporkaků.
Podle zkamenělin se tito psi museli na ostrov dostat nejdříve před 6000 lety, s nejvyšší pravděpodobností v rámci nějaké migrační vlny lidských kmenů. Právě pochopení jejich putování prostorem a časem je pro vědce klíčové pro to, aby se dozvěděli více o domestikaci psů i o tom, jak vypadaly cesty lidí v těchto temnotou zahalených obdobích lidské civilizace.
Text: MK