Nejsilnější polární záře: právě teď, nebo až příští desetiletí

Polární záře, nebo chcete-li aurora borealis, je skutečně neskutečnou podívanou. Vzniká vysoko nad našimi hlavami, nejčastěji ve výšce 100 km na zemských povrchem.

Není divu, že její odborné pojmenování má božský původ. První jméno, aurora, odkazuje na římskou bohyni úsvitu Auroru, zatímco „příjmení“ a se odvolává na římské pojmenování západního větru „boreas“. O prvém použití tohoto názvu se spekuluje. Zatímco v některých literárních zdrojích je připisováno Galileu Galileovi, jinde je zmiňován filozof francouzského původu Pierre Gassendi (1592–1655). Za její vznik mohou výrony sluneční hmoty poněkud básnicky zvané „sluneční vítr“. Když se částice slunečního větru, což je vlastně mohutný proud protonů, elektronů a jader atomů hélia vyvržený ze sluneční korony, setkají s magnetickým polem Země, začnou se s molekulami v atmosféře srážet.

Při tomto ději vzniká viditelné spektrum elektromagnetického záření. Pro dusík to je 577nm (zelená barva) a pro kyslík 630nm (červená barva). Fyzikální vysvětlení barev polární záře zní jednoduše, ale básníkům a romantikům bezesporu krása převedená do nanometrů přijde poněkud fádní.

polarni zare

Pračlověk a aurora

Už v dobách jeskynních lidí vyvolával tento fyzikální úkaz neskutečný úžas. Důkazem budiž skalní malba datovaná do doby 30 000 let před Kristem. Odborníci na paleoumění odhadují, že vlnovky jsou umělcovou vzpomínkou na pozorovanou polární záři. Zatímco kromaňonec nám zachoval malbu, nejstarší písemný záznam týkající se tohoto fenoménu, odkazuje na matku jednoho z čínských císařů žijícího kolem roku 2600 př. n. l.: „Fu-Pao, matka čínského císaře Shuan-Yuana, spatřila silné blesky mihotající se kolem hvězdy Su v souhvězdí Bei-Dou, které osvětlovaly celou oblast.“

Mnohem později, až roku 1570, vznikla kresba řady zapálených svíček ozařující svět pod mraky. A pokud byste se chystali za polární září do Skandinávie, tak stojí za to vědět, že staří Švédové věřili, že polární záře je odrazem obrovského hejna herynků plujících pod noční oblohou.

A co my v Česku?

Vzácně lze polární záři pozorovat i nad územím České republiky, ale mnohem výraznější je na zemských pólech. Letos se chystá za polární září hned několik výprav. Důvodem je jedenáctiletý cyklus sluneční aktivity, jenž se odráží v mohutnosti a četnosti plazmatických erupcí. Tady platí jednoduchá úměra – čím více slunečního větru, tím krásnější polární záře „Vyplatí se sledovat i fáze měsíce, protože v době úplňku se polární záře pere s jeho svitem, zatímco když je v měsíc v novu, je pozorovatelnost polární záře nejlepší. A samozřejmě myslete na světelný smog. Vyplatí se být někde mimo civilizaci s jejími neony, světelnými reklamami a pouličním osvětlením,“ říká Martin Pišťák, který jezdí do Norska za polární září každoročně.

Po letošní zimě začne aktivita slunečních erupcí klesat, takže milovníci vesmírné světelné show budou mít zase na nějaký čas „období smutku“. Musíme jen doufat, že Slunce svou periodicitu nezmění a za jedenáct let opět nastane vrchol eruptivní aktivity a další příval slunečního větru. Sledovat se dá samozřejmě i na polokouli jižní, leč tam vanou jiné větry, takže tamní záře se jmenuje aurora australis.

Text: Topi Pigula, foto NASA