Nechte zemi domorodcům, starají se o ni nejlépe, prokázal mezinárodní výzkum

Jedním z největších témat naší doby je biodiverzita a její úpadek. Vidíme ho kolem sebe každý den – i u nás, ve střední Evropě, ubývá děsivou rychlostí hmyzu, ptactva, ale i malých savců, žížal a obecně celé rozmanitosti přírody.

Vědci, domorodci a biodiverzita

Nová mezinárodní studie, která vyšla v odborném časopise Enviromental Science and Policy zkoumala 15 621 oblastí ve třech státech – Austrálii, Brazílii a Kanadě. Vědce zajímalo, kde se v těchto místech nachází oblasti s největší i nejhorší biodiverzitou.

Výsledky si byly až překvapivě podobné. Na míru biodiverzity téměř neměla dopad rozloha těchto oblastí, ani jejich geografická poloha. Zdaleka nejvíc se na ní pozitivně i negativně projevovalo, kdo se o ni stará.

Domorodci ti to znaj

Zdaleka největší rozmanitost přírody totiž vědci našli v místech, o něž se starali (anebo spolustarali) původní obyvatelé těchto míst – my Evropané jim říkáme domorodci. Až na druhém místě velmi překvapivě skončily národní parky, rezervace a další chráněná území, která mají v péči „dobyvatelé“. Nechráněné oblasti, na jejichž vývoj nemají vliv původní obyvatelé, skončily na třetím místě.

„Studovali jsme tři státy s velmi odlišnými klimatickými, geografickými i biologickými podmínkami, abychom zjistili, jestli výše popsané pravidlo platí ve všech třech těchto místech – a ono fakt platilo,“ uvedl spoluautor studie Ryan Germain z americké Cornellovy univerzity. „Od žab a zpěvných ptáků až po velké savce, jako jsou medvědi, jaguáři nebo klokani, biodiverzita byla vždy nejbohatší v rukách původních obyvatel těchto míst,“ dodal.

Podle Germaina i dalších vědců, kteří se na této práci podíleli, jde o první příklad, kdy se někdo pokusil srovnat míru biodiversity s tím, kdo se o dané místo stará. Doposud se řešily spíše charakteristiky územních celků, národní srovnávání nebo geografické a klimatické vlivy.

Proč je to tak důležité?

Podle květnové zprávy Organizace spojených národů čelí planeta šestému masovému vymírání druhů, tentokrát je poprvé způsobené jediným živočišným druhem, člověkem. Ohroženo vymřením je přes milion druhů – mnohdy zcela zásadních pro fungování celých ekosystémů. V každém případě tento fenomén zcela jednoznačně ohrožuje další existenci života, jak ho známe.

Současně velké množství zemí zcela selhává v tom, aby alespoň minimálně chránily svou přírodu – a některé ji dokonce ničí zcela aktivně a vědomě, bez ohledů na následky. Typickým příkladem je v současné době Brazílie a její systematická likvidace deštných pralesů.

S tím souvisí i vytlačování původních majitelů a správců těchto oblastí – ať už se svých území vzdávají pod nátlakem, nebo pod příslibem peněz. Nová studie ale ukazuje, že pokud chce lidstvo na této planetě žít dál, mělo by co nejvíce přírody svěřit těm, kdo s ní umí opravdu žít, těm, kdo v ní žijí celé stovky generací a rozumí jí nejen na úrovni zkušeností a znalostí, ale v podstatě již zcela intuitivně.

„Spolupráce s domorodci při ochraně biodiverzity je nečekaně zásadní,“ říkají autoři práce. „Musíme začít jednat okamžitě.“

Text: Martin Kolář