My máme LSD, dinosauři měli námel!

LSD a Jurský park

Zahraničním tiskem, i tím vědecko-populárním, proběhla zpráva o tom, kterak dinosauři spásali trávu, která má účinky jako LSD. Jenže LSD bylo poprvé syntetizováno dr. Albertem Hofmannem v laboratořích švýcarské farmaceutické firmy Sandoz v Basileji v roce 1938. Jak je to tedy ve skutečnosti?

Vzpomínáte na Jurský park? Jeho ještěři pocházeli z DNA získané z krve moskyta, který se „nakrmil“ na dinosaurovi a vzápětí byl uvězněn v pryskyřici... Výzkumníci z Oregon State University a USDA Agricultural Research Service zkoumali pod mikroskopem kousek dávného jantaru. Myanmarská druhohorní pryskyřice tentokrát nezalila žádného z živočichů, ale kousek trávy. Už to samo o sobě vyvolalo ve vědeckém světě senzaci.

Jedná se o nejstarší zachovalou trávu, kterou lidstvo drží v ruce. Ovšem nejzajímavější a nejzkoumanější se stala její vrcholová část „ozdobená“ houbou příbuznou nebezpečné paličkovici nachové, jejíž jedno životní stadium nechvalně proslulo pod jménem námel. V něm obsažené alkaloidy působí na nervová zakončení a hladké svaly krevních cév, čímž získávají schopnost zastavovat krvácení. Toho se využívalo například při porodních problémech. Pokud se ale člověk námelem otráví, dostaví se silné křeče, zvracení, bolesti hlavy, pomatenost a není vyloučena ani smrt. A taky, jak neopomněli zdůraznit vědecké kapacity z oboru paleoekologie, námel sloužil jako jedna z výchozích surovin k výrobě LSD...

Dinosauři na LSD?

„Námel se používá k odvození drog LSD a je také považován za možný důvod pro masovou hysterii čarodějnických procesů. Víte, jak to chodí: Lidé jedí chléb vyrobený z kontaminovaných zrn, začnou mít vize, obviňují své sousedky, že jsou čarodějnice... je to prostě klasický příběh tak starý jako civilizace. Nebo možná ještě starší,“ píše Mary Beth Griggs v časopise Popular Science. Ale jak souvisí současná droga s druhohorními dinosaury? Droga, chemicky jde o diethylamid kyseliny d-lysergové, se získává složitým postupem ze sloučenin, jež jsou v relativně velkém množství (cca 2 % sušiny) obsaženy v námelu.

Takže pokud dinosauři nebyli zdatnými chemiky, tak se k LSD nedostali, byť jednu ze základních surovin měli k dispozici. Ovšem námel sám o sobě je poměrně nebezpečný. Pokud ho dinosauři „spásali v množství větší než malém“, mohli mít poměrně zajímavé zážitky. Vědecké jméno pravěké houby zní Palaeoclaviceps parasiticus, což by se dalo přeložit jako prapaličkovice parazitická, což jasně ukazuje na příživnický způsob jejího života i příbuznost se současnou paličkovicí.

Co dělal námel s dinosaury?

Víme, že pro člověka je požití námele smrtelně nebezpečné... „Jedli námel i dinosauři? Bezesporu ano, i když my nemůžeme přesně určit, jaký vliv to na ně mělo,“ říká paleoentomolog George Poinar. Malý kousek jantaru vyvolal velké vzrušení. A nabídl trochu odpovědí a hodně otázek. Co třeba tyhle: Dokázali se dinosauři po námelu „sjet“, nebo jim jenom bylo špatně? A pokud je správně první varianta, vyhledávali námel podobně jako sloni kvasící ovoce, aby si dopřáli výlet mimo realitu? Kolik námelem napadené trávy by musel několikatunový dinosaurus spást, aby pocítil účinky toxinů?

Nemají námelové alkaloidy na studenokrevné obratlovce úplně jiný vliv než na teplokrevné obratlovce včetně člověka? S nálezem jedné v jantaru nalezené trávy přibývají další a další otázky. Doufejme, že lidské poznání nabídne další odpovědi. A bude-li pokračování Jurského parku, mají jeho autoři námět na další zápletku. Fetující dinosaury...

Text: Topi Pigula

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: