Mohou zombie podle vědy existovat? Ano, a dokonce je známe

Zatímco na Prima COOL můžete sledovat dnes už skoro legendární seriál Živí mrtví, my se zkusíme zamyslet nad tím, jestli je existence zombies z vědeckého hlediska vůbec možná. Budete překvapeni, ale tímto tématem z říše science fiction se věda zabývá už dlouho – příchod zombies do popkultury koncem 60. let v původně béčkových hororech zjevně zaujal i mnoho chytrých hlav. A momentálně navíc můžete vyrazit do kina na pokračování hororové komedie Zombieland, takže je ideální čas se o nemrtvých dozvědět něco víc.

Zombie jako šílené krávy?

Ve zmíněných Živých mrtvých postupuje zombie nákaza prostřednictvím patogenu, který máme všichni od narození v těle. Jakmile dojde ke kousnutí zdravého člověka ze strany zombie, množství patogenu v těle se rapidně zvýší a jediným možným závěrem je smrt. Po ní však tento patogen znovu aktivuje některé části mozku – ty, jež jsou zodpovědné za reflexy, pohyb a základní tělesné systémy; myšlení a další vyšší funkce však neaktivuje.

Přestože původ nákazy v patogenu, který máme v malé dávce všichni, připomíná skutečné priony, takto by se epidemie projevit nemohla. Priony jsou infekční bílkoviny, jejíž zdravé varianty se běžně vyskytují v našem mozku. Při nákaze špatnou variantou těchto bílkovin dochází k poruchám centrální nervové soustavy a nakonec smrti. To se týká například nemoci šílených krav, odborně bovinní spongioformní encefalopatie, která je ve variantě přenosu na člověka známá jako Creutzfeldt-Jakobova nemoc. Přestože v těchto případech může docházet k podivnému chování jedince před smrtí (přece jen priony ničí mozkové buňky), představa, že se podaří tělo nastartovat po smrti, je jen těžko představitelná.

Houba dělá z mravenců zombie

V přírodě se však jeden příklad děsivé zombie nákazy opravdu vyskytuje – mravenci totiž bývají oběťmi tajemné houby, která pronikne jejich exoskeletem a začne kontrolovat jejich mysl. Zhruba týden se zdánlivě nic neděje, avšak postupně vypouštěné chemikálie nakonec mravence ovládnou a on se po fázi bezcílného bloumání pouze zakousne do nejbližšího listu. Houba následně rozkládá mravencovo těla, získává z něj živiny a nechává růst dlouhý stonek. Po zhruba dvou týdnech se ze stopky stane plodnice s výtrusy, které z listu spadnou na zem – a tam se může nakazit další nebohý mravenec.

Tato zabijácká houba s názvem Ophiocordyceps unilateralis se vyskytuje především v deštných pralesech Brazílie či Thajska a tamější mravenci kvůli ní začali budovat svá hnízda na stromech. Jenže když jim na stromech docházejí živiny, jsou nuceni slézt dolů, a to je příležitost pro zákeřnou houbu. Pro nás i vědce je však nejzajímavější proces, kterým houba pomocí chemikálií dokáže kontrolovat chování mravenců, kteří se tak dostávají do jakéhosi zombie stavu. Zatím bohužel není známo, jak tyto chemikálie přesně fungují, ale i tak z tohoto přírodního úkazu běhá mráz po zádech…

Neradostné vyhlídky

Tématem zombie se zabývala řada vědců i z pohledu epidemiologie – tedy pokud předpokládáme, že by se mezi populací opravdu šířila zombie nákaza, co by to pro lidstvo znamenalo? Odpověď byla hned v několika výzkumech jednoznačná – konec. Vzhledem k tomu, že zombie vlastně neumírají a jedná se o oživené mrtvoly, tak jakýkoli další zemřelý člověk se stane jedním z nich; z toho logicky vyplývá, že i kdyby ostrůvky přeživších lidí relativně úspěšně vzdorovaly, každý mrtvý by se přidal k hordě zombií, jejíž počty by se nezmenšovaly. Snad i kvůli těmto temným vyhlídkám nás zombie nepřestávají fascinovat – a zároveň děsit.

Text: MS