Miliony tun nebezpečných mikroplastů na nás padají z nebe

Je možné najít písek ze Sahary v Krkonoších? Jakkoliv to zní bizarně, tak čas od času ano. V rámci souhry meteorologických podmínek mohou jemné pískové částice putovat mezi kontinenty. Větrného proudění využívají drobní pavouci, kteří vypustí jemné pavučinové vlákno, na němž se vznesou jako na padáku. O dálkovém přenosu spor hub či mikroskopických řas biologové dobře vědí.

Proč by se tedy podobným způsobem nemohly nad našimi hlavami přepravovat tuny plastů? Nyní vědci změřili skutečný rozsah plastového vzdušného putování.

Vítr plný plastů

Když vítr žene po ulici prázdnou PET láhev, tak leckoho napadne, že plasty patří do popelnice a ten, kdo ji odhodil, se… zkrátka nechová slušně. Ale je možné si představit, kde se tam vzala. Někdo dopil, ale neuklidil. Jenže kde se berou stovky tun plastů v přírodě, konkrétně v národních parcích USA? „Pocházejí z koberců, šatů, a dokonce i barev ve spreji,“ vysvětluje Erik Stokstad, reportér zaměřující se na oblast životního prostředí v odborném měsíčníku Science.

Janice Brahney, biochemička z Utah State Univerzity, to komentuje lapidárně: „Vytvořili jsme něco, co neodejde.“ Vynález umělých hmot byl přijat s nadšením. Levná výroba a „nekonečná“ trvanlivost se jevila jako výhoda, ovšem později se ukázalo, že právě „nerozložitelnost“ (pro tuto chvíli neberme v úvahu biodegradibilní typy plastů) je problémem, který bude v čase narůstat. Vědci odebrali vzorky prachu pomocí meteorologických stanic a následný rozbor odhalil obrovské množství napadaných mikroplastů. Jedním z překvapení byly malé plastové kuličky, které jsou součástí barev ve spreji.

Nejen Amerika

Každoročně se do národních parků na západě USA dostane 1 000 tun plastů ve formě mikročástic. CNN dodává, že Američané každoročně v závislosti na věku a pohlaví vdechnou, snědí a vypijí 74 000–121 000 plastových mikročástic. Ale nejedná se jen o území USA, které je na první pohled daleko. Obrovské množství plastového spadu naměřili vědci i v evropských Pyrenejích.

Na francouzské meteorologické stanici Bernadouze, která leží v Pyrenejích 100 km od nejbližšího města, po dobu pěti měsíců sbírali a kontrolovali atmosférický spad. Uprostřed hor, daleko od větších civilizačních center, by měla být kvalita ovzduší velmi dobrá. Výsledek? Průměrný denní spad plastových částic byl 365 kousků na plochu o rozloze 1 metr čtvereční.

Podle přepočtených dat by na území o velikosti Francie spadlo ročně 2 000 tun plastového odpadu, o který nejenže nikdo nestojí, ale naprostá většina lidí o něm ani neví. Kolik plastů napadá do nekonečných rozloh oceánů?

Výše zmíněný písek ze Sahary je násobně větší a těžší než bez mikroskopu nepozorovatelné kousky plastů. Znamená to tedy, že se mohou přesouvat stovky a tisíce kilometrů a zamořovat v podstatě celou Zemi. Nalezeny byly v mrazivých oblastech nedaleko pólu i v hlubinách Mariánského příkopu.

Jedenáct miliard tun

Jedenáct miliard tun plastů je pro laika nepředstavitelné množství. Právě tolik plastů se má v roce 2025 naakumulovat v životním prostředí. Tvrdí to skupina vědců ve studii, která vyšla v prestižním odborném měsíčníku Science. Zní to hrozivě, ale stačí se podívat kolem sebe, co všechno má plastové komponenty. Od zipů v kožených bundách přes zátěžové koberce v kancelářích, stoly a na nich stojící počítače až po auta, domy a chodníky (ano, tam všude jsou plasty). Jako by se 19. století dalo označit za století páry a 20. století jako století elektřiny, tak 21. století je stoletím plastů. A jak se zdá, tak nevyhnutelně. Ze sevření plastů se lidstvo hned tak nevymaní.