Losi v říji provádějí bláznivé kousky. Čím přimějí samici k páření?

Čím větší travnaté houští na hlavě, tím větší elegán. Asi tak nějak vnímají mohutní losí samci boj o opačné pohlaví, který se často mění v doslova módní přehlídku, když k rozvětvenému paroží ještě přidávají klacíky a trávu, aby opticky zmohutněli svou parohatou ozdobu.

Paroží jako handicap i důkaz síly

Proč v honbě za potomstvem, tedy za šanci předat geny na další generaci vítězí ti losí býci, kteří mají větší a těžší paroží? Ve skutečnosti jsou parohy praktickým handicapem – s mnohakilovou zátěží na hlavě se hůře utíká před vlky. Ten ze samců, který i s touto zátěží úspěšně přežívá, dává jasně najevo, že jeho geny jsou natolik silné, nohy vytrvalé a smysly ostré, že jej nějaká vlčí smečka nemůže ohrozit. A je ochoten a schopen to všechno v balíčku spermatu předat dál.

Losi zaslepení láskou

Dokonce se nebojí ani svůj vzhled vylepšit, a tak nabírá trsy materiálu v naději, že u samic zaboduje. Samice jsou totiž vybíravé, a tak zatímco se losí samci předvádějí a bojují, mají samice dost času vyhodnotit, koho chtějí za otce svých budoucích mláďat. Bohužel se někdy stane, že se v rámci zápasů samci parožím zaklesnou do sebe a nemohou se od sebe odtrhnout. V nejzazším případě mohou kvůli zaseknutému paroží dokonce umřít hlady.

Pokud jde o parohy, do extrému to dotáhl v Irsku žijící Megaloceros giganteus, který v Evropě vyhynul před zhruba 8 000 lety a poslední jedinci je o pár set let přežili v oblasti na Sibiři. Jeho paroží měřilo na délku až 350 cm, což mu v podstatě znemožňovalo kličkování v lese mezi stromy. Dost možná, že právě mohutnost paroží byla příčinou jeho vyhynutí.

Dokument Estonská říše losů sledujte v pátek odpoledne na Prima ZOOM.