Kolik mají žáby nohou: Pět, nebo šest?

Na sklonku minulého tisíciletí proběhla Spojenými státy zpráva o zvýšeném výskytu pětinohých žab. Ukázalo se, že obojživelníků s abnormálním počtem končetin je více, než se na první pohled zdá, a to nejen na na severoamerickém kontinentu. Proč a kde k podivuhodným deformacím dochází?

Jasné, jednoduché a snadno pochopitelné odpovědi na složité otázky jsou sice mediálně vděčné, leč většinou nesprávné. Když se v americkém Coloradu objevily žáby s nestandardním počtem končetin, měla některá média rázem jasno. Jde o mutaci zapříčiněnou splachem z polí a člověk, respektive jeho touha po stále větších výnosech, je oním viníkem, na něhož lze ukázat obviňujícím prstem.

Obojživelníci se svou citlivou a pro škodliviny propustnou kůží jsou opravdu ohroženi splachy z polí a jejich životní cyklus zahrnující kladení vajec do vodních zdrojů nebo alespoň hodně vlhkého prostředí skutečně nahrává průniku škodlivin do organismu. Jenže tak jednoduché to není. Ve hře je totiž parazit Ribeiroia ondatrae, vyskytující se spolu s vodními „šneky“ ve sladkovodních mokřadech.

"Měkkýš je prvním hostitelem parazita. Jeho tělo opouštějí tisíce, možná stovky tisíc mikroskopických parazitů, kteří napadají vývojová stádia žab – pulce. Ty se metamorfují v dospělce (s vyvíjejícím se parazitem v těle) a napadené žáby se následně snadno stávají obětí lovících ptáků. Skrz jejich trávicí trakt se vajíčka parazitů dostávají zpět do vody a měkkýšů. Navíc se ptáci snadno přemisťují z jednoho mokřadu na druhý,“ vysvětluje Dr. Pieter Johnson z Univesity of Colorado, jak je možné, že je napadeno tolik amerických nádrží. P. Johnson se svým týmem zkoumal deformace žab na 101 mokřadech čtyř amerických států a celkem jim prošlo rukama 12 369 jedinců. „Frekvence abnormalit na lokalitách s výskytem Ribeiroia ondatrae byla šestinásobná oproti lokalitám bez výskytu parazita,” shrnuje Johnson výsledky svého výzkumu v publikaci Ecological Monographs.

Následně se deformované žáby objevily i v Evropě a Číně. Na první pohled to vypadá, že za mnohonohé žáby mohou parazité. Jenže výzkum dr. Johnsona zahrnoval jednoduchý trik. Nechal vybudovat nádrže a do některých z nich vypouštěl dusík a fosfor obsažený v hnojivech. Ukázalo se, že takovýto živinami dotovaný ekosystém vyhovuje hostitelským měkkýšům. Jednoduchou odpověď, jasnou a srozumitelnou, příroda zkrátka dát neumí. Ve hře jsou parazité i hnojiva a stále není jasné, jak moc velkou úlohu hrají další činitelé.

V každém případě na to doplácejí žáby. Nohy navíc spíše překážejí, než aby pohyb usnadňovaly, což v důsledku znamená horší úspěšnost při lovu a zároveň horší možnosti úniku před predátory. A co na to člověk? Udělal z nich předmět nejen přírodovědného, ale i uměleckého zájmu. Brandon Ballengée, Američan narozený roku 1974, je vizuální umělec a biolog v jedné osobě. Jeho umělecký projekt Malamp: Reliquaries využívá postižené žabí jedince coby umělecké artefakty. Složitým barvením a prosvětlováním dosáhne zajímavého efektu připomínající rentgenový snímek. Právě tak nejvíce vynikne bizarní krása žabího postižení.

Text: Topi Pigula