Hierarchie surikat připomíná diktátorský režim. Neposlušná zvířata tvrdě trestá

Rozsáhlá poušť Kalahari v Jižní Africe představuje extrémní podmínky pro život, se kterými se jen tak nějaké zvíře nevyrovná. Surikaty jsou však na drsné podnebí „Velké žízně“, jak místu domorodci přezdívají, perfektně vybavené. Svými dlouhými a ostrými drápy si dokážou vyhrabat dostatečně hlubokou noru, do které utečou během rozpáleného dne a v noci se v ní naopak zahřejí. Každé ráno se poté vyhřívají na ranním sluníčku, přičemž tmavá kůže a světlé chlupy na břichu perfektně slouží jako osobní solární panel.

Krutý matriarchát

Africké šelmičky jsou zvyklé žít v kolonii až o třiceti členech, přičemž vůdce tvoří nejvíce dominantní pár, který je jediný ve skupině oprávněn se rozmnožovat. Pokud i přes nepsané pravidlo zabřezne jiná surikata, záleží jen na vůdčí samici, zda novorozeňata přežijí. Krutá hierarchie taktéž dovoluje vykázání neposlušného člena ze skupiny, který se v lepším případě může připojit k dalším odpadlíkům – v tom horším pojde na hlad či se stane obětí dravce. Osud podřízených je tedy poněkud trpký a trefně připomíná diktátorský režim.

Stejně jako v jiném společenství mají i surikaty strategicky rozdělené role. V době, kdy jde většina členů kolonie na lov, jsou někteří ze zbývajících pověřeni hlídkováním před predátory. Ostatní tak mohou v bezpečí učit mláďata vůdčí samice, jak si sehnat potravu. Že to ale není žádný pohodový výlet se můžete přesvědčit v dokumentu Extrémní zvířata v úterý 12. dubna v 16:50 na Prima ZOOM. Členové skupiny tak plní roli učitelů a chův mláďat dominantního páru, který o své malé projeví zájem až ve chvíli, kdy jsou surikaty samostatné. Do té doby je má na starost zbytek tlupy.

Zdroj: University of Michigan