Žáby se nechtějí násilně pářit. Vymyslely morbidní taktiku a další triky

Skokani hnědí (Rana temporaria) rozmnožování nemají jednoduché. Stejně jako mnoho dalších druhů žabek se páří jen po dobu několika málo týdnů. Žabí samečci hnaní přírodou proto o samičky vedou brutální rozepře.

Bohužel pro samice tyto rozepře většinou spočívají v tom, že se žabáků na samičku snaží vyškrábat hned několik najednou, drží se jí zuby nehty, pokoušejí se s ní spářit a zároveň u toho odtlačují své soupeře. A někdy do bojů bývají tak zapálení, že samičku omylem utopí. Kdo by se netoužil něčemu takovému vyhnout?

Důmyslné taktiky

Hnutí MeToo do žabího světa očividně ještě neproniklo, a tak si žabky musí poradit samy. A docela jim to jde. Přišly totiž hned s několika způsoby, jak samečky celkem efektivně odradit. Odborníci z německého Muzea přírodní historie tyto taktiky důkladně zkoumali v laboratorních podmínkách. V průběhu období páření posbírali 96 samců a 48 samic skokana hnědého a dali se do pozorování.

Přečtěte si také: Už ne zelené, ale černé. Žáby v Černobylu se přizpůsobují radiaci

Asi největší skupina žabích samiček, 83 procent, se během samečkova pokusu o intimnosti prostě a jednoduše otočila, aby mu zabránila se s nimi spářit.

Mnohé žabky (přesněji 48 procent pozorovaných samiček) se snažily dotěrného svůdníka zmást a odradit tím, že vydávaly typicky samčí skřeky. Zkrátka předstíraly, že jsou samci.

A 33 procent vynalézavých žab se přestalo jakkoli pohybovat a ztuhlo ve snaze napodobit rigor mortis. O domnělou mrtvolu pak někteří samci ztratili zájem.

Bezmocné často, pasivní nikoli

I přes to, jak unikátní vynalézavost pozorované žáby projevily, povedlo se nežádoucí mužské pozornosti uniknout jen 46 procentům z nich. I to je ale vlastně úspěch. V laboratorních podmínkách samozřejmě nebyly tak drsné podmínky, v přírodě si ale únikem mohou někdy i zachránit život.

„Samičky většinou bývají v těchto situacích dost bezmocné,“ vysvětlila serveru New Scientist autorka studie Caroline Dittrich, „náš výzkum ale ukazuje, že zdaleka nejsou tak pasivní, jak jsme si dříve mysleli.“

Zdroj: Royal Society Open Science, New Scientist, CNN