Gigantopiték: Největší opici, která kdy žila na Zemi, se říká „skutečný King Kong“. Kolik měřila?

Ačkoli toho vědci o evoluci člověka a jeho genetických příbuzných vědí spoustu, stále se najde řada děr, které je potřeba vyplnit. Nyní genetici přišli s novým způsobem zkoumání opičích pozůstatků, které mohou usnadnit genetické bádání v případě ostatků, které nepocházejí z krajin, které jsou vhodné pro dlouhodobé zachování DNA. Pomohly jim k tomu zuby vyhynulého primáta gigantopitéka, který je považován za největší opici všech dob.

Gigantopithecus was the largest ape ever discovered, growing to 3.5 metres tall! pic.twitter.com/XsMAHGEJEf

— Extinct Animals 🦣🦤 (@Extinct_AnimaIs) November 3, 2018

Kdo byl gigantopiték?

Záhadologové ho spojují s mystickým yettim a řada vědců mu interně neřekne jinak než „skutečný King Kong“. Gigantopiték byl totiž ohromný. Minimálně v kontextu člověka. Tento primát měřil okolo 3 metrů, vážil přes půl tuny a mohl se bez větších problémů měřit kupříkladu s ledním medvědem. Běžně vzrostlý člověk by při střetu s touto horou masa, která zřejmě chodila hlavně po všech čtyřech, bezpochyby skončil bezvládně na zemi během několika málo vteřin.

Nejznámějším gigantopitékem je Gigantopithecus blacki, který je pojmenovaný nikoli po zbarvení srsti (nedochovala se), ale po známém paleontologovi a antropologovi Davidsonu Blackovi. Objev tohoto gigantopitéka je mimořádný způsobem, jakým byl učiněn. Ostatky nebyly nalezeny během vykopávek v terénu, ale shodou náhod v lékárně tradiční čínské medicíny. Zde německo-nizozemský paleontolog Ralph von Koenigswald narazil na nezvykle velký zub, který byl vydáván za zub dračí.

For #FossilFriday, here's my 2017 #paleoart of the largest known ape, Gigantopithecus blacki, as featured in the Palaeoartist's Handbook and my upcoming book, Life Through the Ages II. It's sharing the scene with a Homo erectus. pic.twitter.com/FP998LbzxG

— Mark Witton (@MarkWitton) November 15, 2019

Atypický objev

Gigantopitékové dnes už bohužel nežijí a zanechali za sebou především právě zuby, případně části čelistí. Nemají ani žádné evoluční potomky. Ví se jen, že se od linie orangutanů oddělili asi před 12 miliony let, což vědcům dlouhodobě značně komplikuje zkoumání jejich DNA, neboť k jejímu rozkladu dochází i v optimálních chladných a suchých podmínkách nejdéle po milionu let. Gigantopitékové se ale vyskytovali v oblasti jižní Číny, pro níž je typické horké a vlhké podnebí. V podobném prostředí vědci predikují přežití použitelné DNA jen na pouhých 10 000 let.

#FossilFriday Paranthropus boisei vs. Gigantopithecus blacki vs. Modern human. Photos from https://t.co/3nZpn4DSYQ pic.twitter.com/qbiYZOwWNU

— Roberto Sáez (@robertosaezm) April 20, 2018

Zubní sklovina klíčem k DNA

Aby mohl být Gigantopithecus blacki geneticky zkoumán, museli být vědci kreativnější než obvykle. Zaměřili se proto na proteiny ukryté v zubní sklovině, protože i ty mají své mutace a dají se „stopovat“ v čase. Analyzovaný vzorek byl starý 1,9 milionu let, což z něj činí nejstarší soubor proteinů, který byl kdy podobnému zkoumání podroben, a první vzorek, jenž pocházel ze subtropického prostředí. Vědcům se inovativní metodou podařilo získat potřebný vzorek DNA, z něhož jsou schopni gigantopitéka přesněji zařadit do širší rodiny primátů, ale především poznatky z bádání použít i pro další vzorky, pro něž je typické malé zachování genetických informací.

Tato nová technika je tudíž nadějí nejen pro další poznání evolučního stromu hominidů, jakým je zmiňovaný gigantopiték, ale například i takzvaných „hobitů“ z ostrova Flores.