Existuje život i v planetární kůře? Objev ze dna Mariánského příkopu to naznačuje

Jak hluboko dokáží některé organismy přežít? Zdroj: Wikipedia Commons/NOAA

Nizozemští badatelé zjistili, že poslední útočiště mikroorganismů může být až 10 kilometrů hluboko. Popsali fungování extrémofilních bakterií a pustili se i do divokých spekulací o historii života na Zemi. S čím přesně přišli?

Jenom málokdo na konci 70. let očekával objev života na mořském dnu. Vzdor předešlým tezím však oceánologové objevili, že kolem hydrotermálních komínů bují celý ekosystém poháněný teplem a minerály vyvěrajícími z nitra planety. Naše představy o tom, co vše může jednoduchý život ustát, se od té doby stále rozšiřují. Nejnověji studie Olivera Plümpera z Univerzity v Utrechtu dokonce naznačuje, že život by mohl sahat i daleko pod úroveň povrchu.

Pod nejhlubší místo světa

Hlubina Challenger je nejhlubší místo povrchu naší planety. S nadmořskou výškou -10 971 metrů je tento nejspodnější bod Mariánského příkopu jakýmsi protipólem Mt. Everestu. Plümperův tým se jal ve vzorcích ze zdejšího dna zjistit, jak zdejší biosféra jednoduchých mikroorganismů získává bez slunečního svitu energii. Jistého podezřelého měli vyhlédnutého díky předešlému výzkumu – mělo se jednat o bahenní sopky na dně Mariánského příkopu.

Podobně jako zmínění černí kuřáci (či jiné tipy hydrotermálních průduchů) jsou i bahenní sopky v moři projevem vulkanismu. Mariánský příkop je ostatně sám dílem rozhraní dvou srážejících se tektonických desek. Ačkoliv jsou bahenní sopky podstatně méně agresivní než sopky tradiční – dochází u nich obvykle k souvislému vyvěrání plynu, nikoliv jeho dlouhému hromadění a o to silnější erupci – i ony jsou zdrojem tepla a minerálů, které mohou sloužit jako základ alternativního potravního řetězce.

Odebírání vzorků látek, které tryskají z banenních sopek na dně Mariánského příkopu, však odhalilo více než jen anorganické sloučeniny. Plümperův tým totiž uvnitř malých kamenných fragmentů vyvržených bahenními vulkány objevil stopy organických látek.

Díky přítomnosti tekutin z oceánu, relativně vyšší teploty a absenci specifických látek podléhají bahenní sopky procesu serpentinizace, v němž se různé horniny z podloží metamorfují do celistvého kusu jedné horniny a „uzavírají“ při tom do sebe „vzorky“ z oblasti svého vzniku. "Bahenní sopky jsou unikátním oknem do hlubin podloží a dovolují nás zkoumat procesy, které jsou nám jinak ukryté," řekl ke zjištění Plümper. "Nalezení organického materiálu (...) je velmi vzrušující, protože by mohlo naznačovat přítomnost biosféry ležící pod sopkami samotnými."

Hranice života

Plümperův tým si prozatím samozřejmě nemůže být stoprocentně jistý původem zkoumaného vzorku ani původem organických látek z jeho nitra. Na další potvrzení těchto zjištění bude třeba odebrat a prozkoumat vzorků více, popřípadě přímými či nepřímými metodami zkoumat samotné planetární nitro. Vědci však o možnosti života pod povrchem ve skutečnosti spekulovali již delší dobu. "Věděli jsme skoro dekádu, že tyhle vzorky jsou něčím výjimečné," sdělil k výzkumu Thomas Zack z Gothenburgské univerzity, která se na výzkumu také podílela. "Ale teprve až když vzorek začal zkoumat tým Olivera Plümbera, podařilo se získat dobrá data."

Možné fungování biomu ukrytého pod bahenními sopkami je totiž konzistentní s teoretickými limity života odhalenými v laboratořích, a to především s maximální teplotou do 122 °C. To by lidskou bytost samozřejmě dávno zabilo, dává však šanci přežít některým extrémofilním bakteriím. Takové podmínky přitom panují až v hloubce 10 kilometrů pod povrchem. Rozšířit by se sem mohl přirozenou výměnou hornin v průběhu miliard let. Plümperova práce tak spekuluje, že podobně hluboko mohou sahat i kolonie velmi odolných mikroorganismů. Mariánský příkop by tak v hledání nejhlouběji položené výspy života mohl být sotva zastávkou na půli cesty.

Extrémně hluboké „zakopání“ by přitom mikroorganismům v případě, že povrch Země postihne katastrofa obrovských rozměrů, dávalo status posledního útočiště života na planetě. Po milionech let by díky tomu měl život šanci vrátit se zpátky do moří, a posléze i na povrch. Plümperova práce hypotetizuje, že k podobné obrátce mohlo dojít při jednom z dřívějších velkých kataklyzmat – než se však podobné dechberoucí závěry podaří dále ověřit, uplyne pravděpodobně nejméně další dekáda.

Mariánský příkop, ne-li dokonce oblast hluboko pod ním, se však možná ukazuje být pro přežití biosféry na planetě daleko významnější, než jsme si doposud mysleli.

Text: Ladislav Loukota