Evropu čeká izraelizace, předpovídá bezpečnostní expert Šándor
Máloco bylo nám Evropanům tak vzdálené, jako teroristické útoky. Od událostí v londýnském metru a nedávno v Paříži jsme ale zbystřili a zdá se, že ač neradi, budeme si muset zvykat na horkou půdu.
Jak moc je a bude v Evropě bezpečno? A jak moc jsme za větrem v naší zemi? Jak dlouho nám to závětří vydrží? O tom si povídala Martina Kociánová v pořadu Kupředu do minulosti s bývalým náčelníkem vojenské zpravodajské služby Andorem Šándorem.
Martina: Teroristické útoky se zvolna stávají součástí našeho života. Ohroženi můžeme být na plážích, v ulicích měst, v evropských metropolích. Řekla bych, že ten pocit bezpečí je najednou zpochybněn. Řekněme si, skončila v Evropě doba bezpečí a klidu? Dá se to takto striktně formulovat?
Andor Šándor: Můj přítel Tonda Rašek napsal článek, že nás čeká izraelizace Evropy, a já si myslím, že je to velmi příznačné. Budeme konfrontováni čím dál tím víc s teroristickými útoky a naučíme se s tím víc žít. Ale jak nemáme úplně ideální paměť, tak máme tendenci říkat, že nás to zaplavilo. Obzvlášť se to ukázalo po útocích na vydavatelství pařížského Charlie Hebdo, kdy – což mně trošku vadilo – prezident Holland trochu pokrytecky prohlásil, že Paříž je hlavní město boje proti terorismu, přitom měsíc předtím v Péšáváru Taliban zabil 150 dětí a nikdo z toho neděl záležitost nějakého světového místa boje proti terorismu.
A zároveň se začalo konstatovat, že do Evropy přišel teror. Ale to přece není pravda. Úplně jsme zapomněli, že jsme měli 7. července 10. výročí teroristických útoků v Londýnském metru. Ještě předtím na příměstském vlakovém spojení v Madridu bylo po útocích 200 mrtvých. Takže to není tak, že se to najednou objevilo. Po 11. září a po zabití Bin Ládina jsme v tom podstatně hůře, než jsme byli předtím. Jenže my ten teror řešíme špatně, my se ho snažíme vybojovat. Ten se nedá vybojovat. Musíme ho řešit jinak.
Posluchačům je ale snad jasné, že pořád nejsme pro teroristické útoky primární zemí. Našim občanům hrozí mnohem menší nebezpečí teroristického útoku, než že se stanou součástí dopravní nehody. Ale to neznamená, že se to stát nemůže.
Martina: Vy jste zmínil prezidenta Hollanda a jeho výroky. Proč se evropské špičky k terorismu a k celé situaci migrantů staví jako k jakémusi přírodnímu úkazu a ještě navíc velmi nečekanému?
Andor Šándor: Já bych řekl, že je EU konstantně překvapená. To je neuvěřitelné, jak jsou stále překvapení. Například rakouský ministr zahraničí, který je velká politická hvězda, prohlásil, že byli překvapeni tím, co se děje na Ukrajině. Já tomu opravdu nerozumím, vždyť přece musí mít minimálně aparát úředníků, kteří věc sledují.
Předpokládám, že pro Rakousko je dění na Ukrajině a v Rusku velmi důležitá otázka mezinárodní bezpečnosti. Už za mě coby šéfa vojenské rozvědky jsme psali politikům, že migrace ze severní Afriky je prostě věc, která nás musí zákonitě potkat ve velkých číslech. My jsme samozřejmě nepředpokládali, že dojde k nesmyslnému svržení Kaddáfího v Libyi.
V roce 2001 jsme nemohli tušit, že se Sarkozy a Cameron tak trochu pomatou a za pomocí USA svrhnou Kaddáfího, který zcela nepochybně nebyl demokratický politik, byl to tyran, ale držel tu zemi pohromadě. A my jsme ho svrhli?
Proč je výsledkem naší snahy vyvézt demokratické dobro Islámský stát? Proč uprchlíci nemíří do muslimských zemí, jako je třeba Saúdská Arábie nebo Katar? Co má stát upřednostňovat: vlastní zákony, nebo práva imigrantů? Přečtěte si celý rozhovor: