Evoluční bizár: had, který se živí hady většími než on sám

Korálovka pruhovaná (Lampropeltis getula). Zdroj: Wikipedia Commons/Glenn Bartolotti

V přírodě obecně platí, že větší zabíjí menšího, slabší před silnějším prchá. Jen několik málo tvorů toto nepsané pravidlo přírody porušuje – a vždy jde o výjimečnou situaci.

Jedním z těchto tvorů je i had, kterému se v jeho domovině říká „královský had“. My Češi ho známe jako korálovku pruhovanou. Existuje celá řada studií o tom, že dokáže zabít a spolknout hady až o 120 procent větší. A jedná se o hady, kteří se živí stejným způsobem jako on sám – například užovku černou.

Polykání je základ

Biolog David Penning některé tyto práce četl a prostě mu nedávaly smysl. „Jako kdybyste se pokusili nacpat větší zahradní hadici do menší zahradní hadice – to přece není fyzikálně možné!“ Začal se proto studiu těchto hadů věnovat intenzivněji a výsledky opravdu stály za to. Ukázalo se totiž, že o jejich způsobu lovu i konzumace větší kořisti víme jen pramálo.

Penning nejprve studoval, jak tito hadi dostanou do svých útrob hada, který je téměř o čtvrtinu větší než oni sami. Zjistil, že mají velmi silné svaly uvnitř těla, které dokážou nadrtit kořist při polykání tak, že se do nich vejde. Pomocí pohybů vnitřních svalů umí udělat z těla jiného hada jakousi „harmoniku“, která se už do nich vejde.

Síla obestřená tajemstvím

To ale pořád ještě nevysvětluje, jak to, že vůbec umí větší kořist přemoci. Tady je vysvětlení složitější, respektive značně neuspokojivé. Podle biologa jsou tito hadi prostě lepší. Nemají silnější svaly, nedisponují žádnou lepší loveckou technikou, ale stejně v soubojích s ostatními hadími druhy vždy vítězí. Čím to? Nevíme. Dr. Penning se domnívá, že korálovky jsou zřejmě evolučně více specializované na souboj s jinými hady, zatímco ostatní druhy jsou zaměřeny spíše obecně. Proto nevyhrávají.

Konkrétní způsoby, jimiž se tato evoluční výhoda projevuje, ale doposud nebyl schopný popsat, zatím jediné, co zjistil, shrnul v rozhovoru pro americká média větou: „Oni jsou prostě drsní!“ Výsledky své práce popsal v rozsáhlé studii ve specializovaném časopise Journal of Experimental Biology. Právě na experimentech se totiž jeho výzkum zakládal – poctivě se svým týmem sledoval chování a zažívání 182 živých hadů. Filmoval a analyzoval to, jak spolu bojují, škrtí, i to, jakým způsobem se chovají.

Text: MK