Evoluce v přímém přenosu: pták se vyvinul neuvěřitelnou rychlostí!

Když se mluví o evoluci, obvykle si představíme procesy, které jsou během jednoho lidského života nepostihnutelné. Vždyť třeba v případě člověka uvažujeme o evoluci dlouhé stovky tisíc let. Na Floridě se však zjevně může jednat o mnohem rychlejší proces, jak dokazuje případ dravce jménem luněc bažinný, který si standardně pochutnává na hlemýždích. Postupem času se však jeho chutě změnily a jako potravu si vyhlédl náročnou kořist – plže Pomacea insularum, který je podobná klasickým hlemýžďům, dosahuje však několikrát větších rozměrů. Co tedy udělá tělo luňců, když čelí tomuto problému? Prostě se vyvine.

Evoluce naživo

Vědci z University of Florida zkoumali populace a chování zmíněných zvířat a jejich studie nám ukazuje, že evoluce se občas může odehrát doslova před našima očima; luňci se totiž dokázali novým podmínkám přizpůsobit během necelých deseti let! Konkrétně se událo hned několik věcí. Zaprvé, mezi lety 2000 a 2007 populace luňců na Floridě dramaticky klesla a téměř čelila vyhynutí. Kolem roku 2007 se v důsledku úbytku nepřátel naopak začala rozšiřovat čeleď ampulárkovitých, zmíněných plžů, pro které byl život bez luňců rázem mnohem příjemnější. Dravci však na tento výkyv rovnováhy dokázali zareagovat a během několika let se jejich počet začal zvyšovat, naopak rozmach hlemýždí čeledi ustal. Bylo tedy zřejmé, že se predátoři přizpůsobili větší kořisti. Ale jak?

Floridští vědci si původně mysleli, že se luňci naučili s většími hlemýždi lépe pracovat; tedy získat z jejich těla více potravy. Skutečnost je však ještě zajímavější – ptákům se velice rychle začaly zvětšovat zobáky tak, aby jednak dokázaly z hlemýždí ulity vydolovat více potravy (jak bylo naznačeno), ale také aby v něm dokázaly hlemýždě odnést až do hnízda pro mláďata. Začali proto přežívat ti zástupci, kteří měli vyvinutější zobáky, a těmi se pak vyznačovali i jejich potomci. Není to fascinující?

Inspirace pro vývoj

Během pouhé dekády se dravci přizpůsobili nové situaci a na přemnožení velkých hlemýžďů evolučně zareagovali. Tím se stabilizoval celý ekosystém a množství zástupců obou druhů je v rovnováze. Pro floridské vědce a úřady se jedná o obzvlášť zajímavé zjištění díky faktu, že žádný jiný americký stát nečelí tak častým invazím a přemnožení různých druhů jako právě Florida; případ luňců by proto mohl napovědět, jak se takové situace mohou přirozeně řešit. A pro nás ostatní je fascinující vidět, jak se dlouhodobé a zdánlivě nepostihnutelné změny v přírodě mohou odehrát během pouhých několika let…

Text: MS