500 jedinců – tolik zbývá z původně bohaté populace elegantních antilop jménem hirola

Hirola (Beatragus hunteri) Zdroj: JRProbert

Co stojí za budoucím vyhynutím nejmenších buvolců?

Když nejsou sloni, nebudou buvolci

Napříkladu brutálníhu úbytku hiroly lze ukázat vzájemnou složitost ekosystémových vztahů a vazeb. Sloní populace se zmenšily, mimo jiné i na základě nelegálního lovu. Díky tomu se mezi lety 1982–2012 neuvěřitelným způsobem rozšířily stromy, které byly slony jak spásány, tak poškozovány. Ovšem vlivem rozšiřování člověka přišly do oblasti malí spásači, kozy, ovce a velbloudi, kteří zásadním způsobem hirolám konkurují. Úbytek stromů, které jsou více odolné vůči suchu než traviny, způsobily, že už tak suché oblasti jsou ještě sušší. A hirola má díky všem faktorům extrémně na kahánku – této půvabné antilopy zbývá méně než 500 kusů.

Nejmenší z buvolců

Hirola (Beatragus hunteri) patří mezi nejmenší buvolce, má z nich však nejdelší rohy a je také nejvzácnější. To jej činí atraktivní jak pro fotografy a ochranáře, tak pro lovce. Jedná se o nápadně štíhlé zvíře s tenkými, výrazně prohnutými rohy, které mohou měřit až 72 cm. Délka těla činí 160 cm, výška v kohoutku 100–105 cm a hmotnost 75–80 kg. Zbarvení je stejnoměrně pískové nebo světle žlutohnědé, pouze nad každým okem má zvíře nepříliš výraznou bílou skvrnu. Samci jsou větší a jejich rohy jsou delší, na šíji mají velmi silnou kůži, která slouží jako ochrana před zraněním ve vzájemných soubojích.

Hlava hiroly Zdroj: Wikimedia Commons

V rodině hiroly

Žije v rodinných skupinách nebo malých stádech, vedených nejsilnějším samcem. Živí se převážně listy a výhonky keřů. Vyskytuje se v suchém křovinatém buši nebo polopouštních oblastech na poměrně malém území v pohraničních oblastech mezi Keňou a Somálskem, zejména v povodí řek Jubba a Tana. Vzhledem k tomu, že se jedná o oblast ohroženou rozšiřováním pouští, byla v 70. letech část hirol odchycena a přesunuta do národního parku Tsavo, kde se dobře aklimatizovaly. Jedná se o kriticky ohrožený druh, který se v zajetí chová jen výjimečně. Poprvé byl chován v 70. letech v Zoo Dvůr králové nad Labem, kde se ho podařilo i rozmnožit.

Text: Topi Pigula