Do Afriky se vrátila obrna! A mohou za to islamisti z Boko Haram

Světová zdravotnická organizace (WHO) se těší, až bude moct do světa vyslat zprávu o vymýcení (eradikaci) neštovic z mapy světa. Byl by to naprosto fenomenální úspěch. Pokud ve výše napsaných řádcích tušíte nějaké „ale“, tak máte pravdu. Původně měla být po obrně veta už v roce 2000.

Skoro to vyšlo

U naprosté většiny nakažených poliomyelitidy se neprojevují žádné příznaky, takže se vlastně ani neví, že se nemoc v populace vyskytuje. Lékaři se snaží monitorovat každý, byť třeba jen pouhopouhý jediný výskyt. Díky tomu máme celosvětově dobrou představu, kde je potřeba napnou síly a zvýšit pozornost. V roce 2015 to už už vypadalo na vítězství člověka nad virem – na Zemi onemocnělo jen 71 lidí přirozenou formou viru. Navíc šlo o (z hlediska naší planety) malé území – oblast Pákistánu a Afghánistánu.

Riziková Afrika

Afrika byla déle než rok čistá. Jenže nově se vyskytly v Nigérii tři případy onemocnění, daleko od známých ložisek. Jak je to možné? Pro vysvětlení je nutno se podívat na politickou situaci v oblasti. Část území terorizuje sdružení Boho Haram, které mimo jiné unáší holčičky pro úlohu sexuální otrokyň. Mimochodem název islamistické organizace Boko Haram znamená Západní učení je rouhání, což samo o sobě ukazuje na jejich jisté “džihádistické” zaměření s cílem zavést právo šaría v částech Nigérie, Čadu, Nigeru a Kamerunu.

Kdo za to může?

Není se co divit, že z oblastí ovládaných islamisty chybí zdravotnické informace. Podařilo se na základě genetických analýz zjistit, že virus v populace koloval (svou úlohu sehráli přenašeči) a virus unikal pozornosti jen kvůli tomu, že se lékaři do ohrožených oblastí báli.

Jedna z překážek, s níž lékaři museli bojovat, byl odpor vůči očkování, které někteří islámští vůdci označovali za nebezpečný komplot přicházející od „bezvěrců“ ze západu. Zatímco Evropa se díky očkování dětské obrny zbavila beze zbytku, přístup některých věřících drží virus v Africe. To v praxi znamená obrovský krok zpět a riziko vzniku nových ložisek a zárodků epidemie.

Směrem k očkování se vedou široké diskuze, nicméně v případě dětské obrny jsou nevyvratitelná fakta. A kdyby to hry nevstoupilo násilí maskované za náboženství, mohlo mít lidstvo o jednu chorobu méně. I tak jich zbývá ještě hodně.

Text: Topi Pigula

Světová zdravotnická organizace (WHO) se těší, až bude moct do světa vyslat zprávu o vymýcení (eradikaci) neštovic z mapy světa. Byl by to naprosto fenomenální úspěch. Pokud ve výše napsaných řádcích tušíte nějaké „ale“, tak máte pravdu. Původně měla být po obrně veta už v roce 2000.

U naprosté většiny nakažených poliomyelitidy se neprojevují žádné příznaky, takže se vlastně ani neví, že se nemoc v populace vyskytuje. Lékaři se snaží monitorovat každý, byť třeba jen pouhopouhý jediný výskyt. Díky tomu máme celosvětově dobrou představu, kde je potřeba napnou síly a zvýšit pozornost. V roce 2015 to už už vypadalo na vítězství člověka nad virem – na Zemi onemocnělo jen 71 lidí přirozenou formou viru. Navíc šlo o (z hlediska naší planety) malé území – oblast Pákistánu a Afghánistánu.

Afrika byla déle než rok čistá. Jenže nově se vyskytly v Nigérii tři případy onemocnění, daleko od známých ložisek. Jak je to možné? Pro vysvětlení je nutno se podívat na politickou situaci v oblasti. Část území terorizuje sdružení Boho Haram, které mimo jiné unáší holčičky pro úlohu sexuální otrokyň. Mimochodem název islamistické organizace Boko Haram znamená Západní učení je rouhání, což samo o sobě ukazuje na jejich jisté “džihádistické” zaměření s cílem zavést právo šaría v částech Nigérie, Čadu, Nigeru a Kamerunu.

Není se co divit, že z oblastí ovládaných islamisty chybí zdravotnické informace. Podařilo se na základě genetických analýz zjistit, že virus v populace koloval (svou úlohu sehráli přenašeči) a virus unikal pozornosti jen kvůli tomu, že se lékaři do ohrožených oblastí báli.

Jedna z překážek, s níž lékaři museli bojovat, byl odpor vůči očkování, které někteří islámští vůdci označovali za nebezpečný komplot přicházející od „bezvěrců“ ze západu. Zatímco Evropa se díky očkování dětské obrny zbavila beze zbytku, přístup některých věřících drží virus v Africe. To v praxi znamená obrovský krok zpět a riziko vzniku nových ložisek a zárodků epidemie.

Směrem k očkování se vedou široké diskuze, nicméně v případě dětské obrny jsou nevyvratitelná fakta. A kdyby to hry nevstoupilo násilí maskované za náboženství, mohlo mít lidstvo o jednu chorobu méně. I tak jich zbývá ještě hodně.

Text: Topi Pigula

Světová zdravotnická organizace (WHO) se těší, až bude moct do světa vyslat zprávu o vymýcení (eradikaci) neštovic z mapy světa. Byl by to naprosto fenomenální úspěch. Pokud ve výše napsaných řádcích tušíte nějaké „ale“, tak máte pravdu. Původně měla být po obrně veta už v roce 2000.

U naprosté většiny nakažených poliomyelitidy se neprojevují žádné příznaky, takže se vlastně ani neví, že se nemoc v populace vyskytuje. Lékaři se snaží monitorovat každý, byť třeba jen pouhopouhý jediný výskyt. Díky tomu máme celosvětově dobrou představu, kde je potřeba napnou síly a zvýšit pozornost. V roce 2015 to už už vypadalo na vítězství člověka nad virem – na Zemi onemocnělo jen 71 lidí přirozenou formou viru. Navíc šlo o (z hlediska naší planety) malé území – oblast Pákistánu a Afghánistánu.

Afrika byla déle než rok čistá. Jenže nově se vyskytly v Nigérii tři případy onemocnění, daleko od známých ložisek. Jak je to možné? Pro vysvětlení je nutno se podívat na politickou situaci v oblasti. Část území terorizuje sdružení Boho Haram, které mimo jiné unáší holčičky pro úlohu sexuální otrokyň. Mimochodem název islamistické organizace Boko Haram znamená Západní učení je rouhání, což samo o sobě ukazuje na jejich jisté “džihádistické” zaměření s cílem zavést právo šaría v částech Nigérie, Čadu, Nigeru a Kamerunu.

Není se co divit, že z oblastí ovládaných islamisty chybí zdravotnické informace. Podařilo se na základě genetických analýz zjistit, že virus v populace koloval (svou úlohu sehráli přenašeči) a virus unikal pozornosti jen kvůli tomu, že se lékaři do ohrožených oblastí báli.

Jedna z překážek, s níž lékaři museli bojovat, byl odpor vůči očkování, které někteří islámští vůdci označovali za nebezpečný komplot přicházející od „bezvěrců“ ze západu. Zatímco Evropa se díky očkování dětské obrny zbavila beze zbytku, přístup některých věřících drží virus v Africe. To v praxi znamená obrovský krok zpět a riziko vzniku nových ložisek a zárodků epidemie.

Směrem k očkování se vedou široké diskuze, nicméně v případě dětské obrny jsou nevyvratitelná fakta. A kdyby to hry nevstoupilo násilí maskované za náboženství, mohlo mít lidstvo o jednu chorobu méně. I tak jich zbývá ještě hodně.

Text: Topi Pigula