Vánoční hvězda není ani hvězda ani vánoční a navíc je z Mexika

Rostlina známá jako vánoční hvězda či poinsentia patří mezi nejoblíbenější vánoční dekorace v řadě zemí světa. Nejvíce se jí v předvánočním čase vypěstuje v Americe, odkud pochází.

Proč kvete o Vánocích?

Její platné jméno je pryšec nádherný (Euphorbia pulcherrima) a místem původního výskytu je Mexiko a Guatemala, kde roste jako keř ve světlých lesích a křovinách na sušších i vlhčích místech od mořského pobřeží až do hor. Nechybí ani v zahradách jako dekorativní keř. Vykvétá v době, kdy noc je delší než 12 hodin, což je v mírném pásu severní polokoule právě v období Vánoc. To, co činí tuto rostlinu zajímavou, však nejsou květy, které jsou poměrně malé, nenápadné, ale velké červeně zbarvené listeny, které vyrůstají kolem květenství a připomínají tak hvězdu. Proto se stala v období Vánoc oblíbenou dekorativní hrnkovou rostlinou. Aby rostliny v květináči nerostly a nesnažily se dosáhnout rozměrů jako ve volné přírodě, je dosaženo pomocí retardátorů, které se uměle přidávají.

Jak se vlastně jmenuje?

Vraťme se k však na začátek k jejímu dalšímu lidovému jménu poinsentia či poinzénie. To získala podle velvyslance USA v Mexiku Joela Poinsetta, který byl tak nadšen touto rostlinou, že si ji v roce 1825 odvezl domů do USA. Zpočátku ji rozdával svým přátelům, ale zlom nastal v momentě, kdy rostlinu získalo jedno zahradnictví v Pensylvánii a začalo ji pěstovat ve velkém. Podle velvyslance ji pojmenoval v roce 1836 americký zahradník William Prescott. Poinsetia si rychle získala oblibu v USA. Prakticky celé 20. století měla monopol na pěstování rostliny rodina Eckových z Kalifornie. Nejprve ji začali pěstovat a prodávat, postupně začali roubovat. Především právě oni přišli na to, jak vypěstovat rostliny, které budou v květináči vypadat dobře. Ale ani to nestačilo k tomu, aby se vánoční květ stal nezbytnou součástí našich obydlí v době Vánoc.

Za tradici může televize

Již v 17. století se v Mexiku snažili františkáni spojit tuto rostlinu s Vánocemi. Nazývali ji betlémskou hvězdou a barvu listenů spojovaly s krví Ježíše Krista. Naše domovy dobyla až společně s televizním vysíláním. Paulovi Eckovi se podařilo dostat první tři rostliny do televizních stanic jako dekoraci v předvánočním čase. To byl začátek úspěchu, který podpořila jeho další propagační vystoupení v televizních pořadech a to vedlo ke změně pojmenování poinsentie na vánoční květ či hvězdu. V 90. letech 20. století však bylo tajemství pěstování vánočních hvězd vyzrazeno, čehož se chytila konkurence.

Následkem bylo přesunutí pěstování vánoční hvězdy do míst s levnější pracovní silou, do zemí Latinské Ameriky. Dnes patří vedle banánů, kávy, kardamomu či cukru mezi nejvýznamnější exportní komodity Guatemaly. Není divu, že se vánoční hvězda stala oblíbenou sezonní okrasou ve všech španělsky mluvících zemích.

V každé zemi jí říkají jinak. Kromě vánoční hvězdy či vánočního květu jí říkají i koruna či květ Inků, koruna And. V Mexiku se používá jméno Noche buena (Štědrý den), v Argentině získala označení federální hvězda podle vlajky jedné politické strany, ve Venezuele se jí říká papagayo (papoušek), v Nikaragui zase pastora. Ve Španělsku je nejoblíbenější označení flor de Pascua (květ Božího hodu).

Americká kytka do evropských obýváků a ke stromečku

Do Evropy se první rostliny dostaly v roce 1804, kdy zatím nepopsaný rostlinný druh přivezl ze své cesty do Ameriky Alexander von Humboldt. V roce 1833 byl druh popsán a správně zařazen mezi pryšce (rod Euphorbia). Pravděpodobně by ještě dlouho zůstal pouze jednou z mnoha herbářových položek, kdyby v roce 1855 neodjel na svou první cestu do Ameriky Benedikt Roezl. Zahradník, přezdívaný lovec orchidejí, na svých cestách nesbíral jen orchideje, ale všechny druhy rostlin, které byly dekorativní a mohly se v Evropě líbit. Své cesty si financoval sám a vydělával na ně sběrem a prodejem rostlin do zahradnictví. Mezi rostlinami, které poslal evropským zahradnictvím, byla i vánoční hvězda. K jejímu úspěchu na evropském trhu přispěly další generace, které se věnovaly šlechtění druhu, tak aby byl vhodný pro pěstování ve vytápěných bytech, a také šlechtění různých barevných variet s listeny bílými, žlutými, růžovými, modrými či světle červenými se světlými okraji.

Text: Naděžda Gutzerová