Rostlinné toxiny: Krutá smrt z tisové větvičky

To, že si uvnitř svých bytů a domů pěstujeme v podobě "pokojovek" spoustu jedovatých rostlin, už je známá věc. Smrtelné nebezpečí ale číhá i venku, doslova za humny.

Tis – jehličnatý elegán

Většina z nás vnímá tis červený (Taxus baccata) především jako okrasný jehličan ve velikosti keřů až stromů. Známe ho z parků, zámeckých zahrad i soukromých zahrádek, kde se často využívá do tvarovaných živých plotů.

Tis červený je stínomilná dřevina vytvářející keře až stromy dorůstající výšky přes dvacet metrů. Má načervenalou šupinatou kůru. Větvičky jsou nepravidelně střídavé, tmavě zelené jehlice dlouhé 1–4 cm jsou uspořádány spirálovitě ve dvou řadách. Tisu vyhovuje úrodná, vlhčí půda, ale dobře roste i na kamenitých stráních.

Bohužel méně známá je jeho jedovatost. Prudce jedovatý je totiž celý strom, s výjimkou jeho plodů – červených míšků (epimatium). Ale pozor, pokud sníte plod, nemáte vyhráno, protože semena obsažená v masitém míšku jsou také jedovatá, a dokonce se uvádí, že právě v nich je obsah jedu z celé rostliny nejvyšší. Ptáci jako například kosi, drozdi nebo sýkorky polykají plody celé i se semeny. Protože ale semeno nestráví, nemůže jim uškodit. Ptáci pak uvolňují semena trusem a pomáhají tak tisu při rozmnožování na větší vzdálenosti.

Jaké jedy tis obsahuje a proč jsou tak nebezpečné?

Základním jedem pro živočišné tělo je alkaloid taxin. V mladých výhoncích a semenech se nachází alkaloid milosin. Oba jedy jsou smrtelně jedovaté. K otravám nejčastěji dochází požitím červených plodů tisu, které jsou sladké a jejich tvar a červená barva může hlavně dětem připomínat některé chutné plody jako například rybíz. Děti při svých hrách mohou snadno podlehnout touze ochutnat lákavé plody, případně žvýkat tisové větvičky.

Pokud dojde k rozkousání semene, pak se jed vstřebává do těla a působí velice rychle. Zpomaluje srdeční činnost a po čase může způsobit i jeho zástavu. Smrt obvykle nastává během dvou hodin po požití. Jsou také zaznamenány smrtelné otravy po vypití čaje z jehličí tisu. Nebezpečí hrozí i domácím zvířatům, kupříkladu koním či skotu, která spasou větvičky tisu.

Jaké příznaky doprovázejí otravu tisem?

Jedy taxin a milosin začínají působit již po 20–30 minutách a projevují se závratěmi, zvracením, sliněním, těžkým dechem, celkovou nevolností a bolestmi břicha. Při požití tisu je nutné zjistit, kolik toho dotyčná osoba snědla, jakou část a jaká doba uběhla od počátku otravy. První pomocí je vyvolání zvracení ještě před příjezdem záchranné služby a udržování základních životních funkcí. Podívejme se ale na další české jedůvky.

Nejjedovatější rostliny Česka

Durman (Datura stramonium)

Durman patří mezi naše nejznámější jedovaté rostliny. Semena jsou uložena v tobolce podobné kaštanu.

Příznaky otravy: Suchost v krku, obtíže při polykání, chraptivý hlas, studený pot a poruchy vidění.

Blín černý (Hyoscyamus niger)

Je to rostlina nepříjemně páchnoucí, po odkvětu tvoří menší tobolky plné blínového „máku“.

Příznaky otravy: Otrava probíhá podobně jako u durmanu.

Rulík zlomocný (Atropa belladona)

Prudce jedovatá rostlina láká především děti. Po odkvětu vytváří černé bobule připomínající zralé třešně nebo borůvky. Bobule, ale i listy jsou prudce jedovaté.

Příznaky otravy: Opět podobné jako u blínu a durmanu. Tyto lilkovité rostliny obsahují alkaloidy atropin a skopolamin.

Lilek černý (Solanum nigrum)

Mezi lákavé bobule patří i lilek černý. Květy má podobné bramborovým, plody jsou temné a lesklé, bobule podobné borůvkám. Dozrávají na podzim.

Příznaky otravy: Zvracení, zemdlenost, prudký průjem, zpomalený tep až zástava srdce.

Lýkovec jedovatý (Daphne mezerum)

Zejména děti mohou přilákat rumělkově červené bobule lýkovce. K silné otravě stačí pět až deset bobulek.

Příznaky otravy: Bolesti žaludku a střev. Zvracení a průjmy.

Konvalinka vonná (Convallaria majalis)

Otravy konvalinkovými bobulemi nejsou časté, přesto k nim dochází z dětské zvědavosti nebo záměnou za jedlé plody.

Příznaky otravy: Konvalotoxin konvalinky dráždí trávicí trakt, způsobuje zvracení a průjmy. Dalším projevem je porucha krevního oběhu a kolaps.

Oměj šalamounek (Aconitum napellus)

Tato bylina je jednou z nejnebezpečnějších jedovatých rostlin. V temně modrých květech děti mohou hledat nektar podobně jako v květech akátu. Otrava je prudká!

Příznaky otravy: První se objevuje mravenčení v obličeji, škrábání v krku, horkost, slabost, posléze i ochrnutí údů. Může nastat i zástava dechu.

Štědřenec (Laburnum anagyroides)

Na jaře kvetoucí štědřenec má žluté hrozny květů, které se tvarem podobají bílým květům akátu. Na rozdíl od něho jsou ale jedovaté. Několik rozžvýkaných květů štědřence může způsobit otravu.

Příznaky otravy: Prvním příznakem otravy je nevolnost, bledost a zvracení.

Bolehlav plamatý (Conium maculatum)

Je to mrkvovitá rostlina podobná kuchyňskému koření anýzu, který má příjemnou vůni, kdežto bolehlav páchne myšinou. Nejjedovatější jsou jeho plody, které se snadno zamění s plody anýzu! K otravě stačí i čichání k většímu množství čerstvého bolehlavu!

Příznaky otravy: Nejprve se objeví brnění a chlad v končetinách, které jsou těžké a bezvládné. Následuje obrna svalstva. Smrt nastává za plného vědomí.

Důležitá je prevence spočívají v informovanosti především dětí. Pokud ale dojde k otravě, je potřeba okamžitě volat lékaře. Rychlý zákrok zabrání dalšímu vstřebávání jedu a ovlivní tak příznivě další průběh otravy.

Text: RNDr. Jindřich Votýpka