Výročí masakru v Chatyni – nacisté upálili celou vesnici

Nejprve si připomeňme slova 4. Ženevské úmluvy. Ženevských úmluv bylo několik, ta čtvrtá z nich se zabývá situací civilního obyvatelstva v průběhu válečného konfliktu. Mimo jiné se v ní praví:

S osobami, které se přímo neúčastní nepřátelství, včetně… osob, které byly vyřazeny z boje… bude se za všech okolností zacházet lidsky, bez jakéhokoli rozlišování založeného na rase, barvě, náboženství či víře, pohlaví, rodu či majetku nebo jiném obdobném znaku. Proto jsou a zůstávají zakázány v každé době a na každém místě:

- útoky na život a zdraví, zejména vražda ve všech formách, zmrzačení, kruté nakládání, trýznění a mučení,

- braní rukojmí,

- útoky proti osobní důstojnosti, zejména ponižující a pokořující zacházení,

- odsouzení a vykonání popravy bez předchozího rozsudku vyneseného řádně ustaveným soudem, poskytujícím soudní záruky, uznané civilizovanými národy za nezbytné,

- ranění a nemocní budou sebráni a ošetřeni.

Běloruští partyzáni

Jakkoli nechceme snižovat oběti Čechoslováků za války, tak Bělorusové byli v mnohem tragičtější situaci. Nacisté do země vtrhli v rámci operace Barbarossa, která 22. června 1941 mezi 3.15 a 4. hodinou ranní odstartovala tažení s cílem dobýt i dobít Sovětský svaz. Během několika dnů byla německá vojska v běloruském vnitrozemí, kde nekompromisně likvidovala cokoliv a kohokoliv, co mohlo být spojováno s odporem vůči Třetí říši. V celkovém součtu to dělalo kolem dvou milionů obyvatel (přesnější údaje hovoří o 2 230 000 obětech), což byla zhruba čtvrtina tehdejší běloruské populace. „Během okupace bylo v Bělorusku spáleno 628 vesnic se všemi obyvateli. V Mogilevě bylo poprvé otestováno zabíjení lidí pomocí výfukových plynů. Hitler 17. října 1941 řekl: „Slovo svoboda pro mě znamená právo mýt se o svátcích … Je tu jen jediná povinnost: germanizovat tuto zemi německou imigrací a na domorodce pohlížet jako na rudokožce… V této záležitosti půjdeme stále chladnokrevněji kupředu,“ píše Petr Pojman ve své práci zaměřené na diverzní činnost Bělorusů během 2. světové války. Partyzánská činnost tady byla poměrně bohatá, ostatně během ní zahynulo kolem 6000 partyzánských rozvědčíků.

Tragický 22. březen 1943

Nacisté ve spolupráci s ukrajinskými dobrovolníky a kolaboranty uvěznili místní obyvatele v dřevěné stodole, kterou následně zapálili. Pokud se někdo pokusil uniknout, byl nekompromisně zastřelen. Vesnice pak padla za oběť rabování a úmyslně založenému požáru. Vesnici vyplenili a nakonec nechali lehnout popelem. Celkem zahynulo 74 dospělých a 75 dětí. A teď si znova přečtěte výše citovanou Ženevskou úmluvu.

Co bylo příčinou masakru?

Podle starého přísloví o psovi a holi je jasné, že ať byla příčina jakákoli, trest byl neadekvátní, sadistický a nesmyslný. Stejně tak jako v případě zavraždění všech lidických mužů, kde záminkou byla údajná spolupráce s atentátníky na Reinharda Heydricha. V případě Chatyně šlo o mstu či odvetu za přepadení konvoje vozidel kolaborantského 118. praporu Schutzmannschaftu, ke kterému došlo 6 km od Chatyně. Partyzáni tehdy zabili čtyři důstojníky včetně velitele jednotky, německého plukovníka Woelkeho. Chatyň nebyla jedinou postiženou vesnicí, vypálené byly ještě další dvě vesnice, nicméně takto krutý osud postihl jen obyvatele Chatyně.

Text: Topi Pigula