Transplantace hlavy zvířat má být přípravou na člověka

V éře, kdy se od budoucnosti medicíny očekávají spíše výrazy jako "nanotechnologie", "genová terapie" nebo "robodoktor", je italský chirurg Sergio Canavero tak trochu přízrakem jako z první poloviny 20. století. Jeho plán na transplantaci lidské hlavy z jednoho těla na druhé vzbudil před rokem rozruch, jenom málokdo očekával naplnění Canaverovy vize. Italský doktor se však nyní ozval s výsledky svých experimentálních pokusů na zvířatech a dává tak tušit, že hodlá celý projekt dotáhnout do konce.

Tak trochu Frankenstein

Jakkoliv lze mít ke Canaverově snaze posunout rekonstrukce nervového spojení míchy a mozku velké sympatie, těžko zapírat, že zároveň notně evokuje archaické metody doktora Frankensteina z románu Mary Shelley. Pokud doteď jeho nápady působily děsivě na papíře, připravte se na přechod hrůz do reality – Canavero totiž v září v časopise Surgical Neurobiology International publikoval seriál článků, v nichž dopodrobna popisuje své postupy – a doplnil tyto rovněž videi, kde vše otestoval na zvířatech.

Zajímavosti

Nejlepší vědecké fotky roku

Konkrétně se Canavero pochlubil aplikací své metody na osmero myší. Těm nejprve oddělil a poté zase přišil hlavu k tělu. Pět exemplářů se dočkalo částečného zhojení. K hojení Canavero využívá látky polyethylenglykol (PEG) spolu s uhlíkovými nanotrubicemi (CNT). Nejlepším výstupem experimentů přitom nejsou zrovna myšky běhající jako čamrda – na videích je vidět, že za sebou vláčí jednu nebo druhou nohu, částečné paralýze se tak ani s nejmodernějšími technologiemi nevyhnuly.

O něco větší úspěch slavil na vyšším savci ve formě psa. Ten měl před zákrokem míchu porušenou na 90 %, Canavero ji pak zahojil do té míry, že hafan zvládl nejen chodit, ale i poskakovat a vrtět ocasem.

Na prvotní pokusy nejde o špatný výsledek. Canavero však hodlá za rok operovat na člověkovi, což nadšení poněkud chladí. Jeho devatero exemplářů – z toho u psa navíc jednopřípadovou studii – je totiž statisticky velmi malé numero a úspěch metody transplantace ilustruje nedostatečně.

Jde z toho hlava kolem

Osud celé budoucí operace na člověku je proto stále velmi nejasný. Je vidět, že Canavero míří správným směrem. Jeho dobrovolník, programátor Valery Spiridonov a pacient s degenerativní chorobou páteře, se však i v případě úspěchu rozhodně nemůže těšit na plnohodnotný život. Přesto jsou jeho vyhlídky lepší, než tomu bylo u pokusů v historii.

Zřejmě první transplantaci hlavy, respektive přišití hlavy na krk jiného psa, provedl Charles Claude Guthrie v roce 1908 – již tehdy metoda vyvolávala odpor a Guthrie kvůli svým pokusům přišel o nominaci na Nobelovu cenu. Další fázi experimentů se věnoval Vladimír Demikov v 50. letech. I když uspěl v operaci, jeho psí pacienti obvykle brzy umírali v důsledku imunitní reakce nového těla. Jeho odkaz však výrazně posunul studium metod pro transplantaci orgánů.

Ve Spojených státech si pak v 70. letech užívali vlastního kontroverzního doktora inspirovaného Demikovem, Roberta J. Whitea. Ten překročil rovnou k operacím na opicích. Podařilo se mu úspěšně vyměnit hlavy dvou z nich, a uspěl natolik, že pokusné zvíře nejenže žilo překvapivě dlouho, ale vrátila se mu i chuť, čich a sluch. Bonbónkem je skutečnost, že opička byla natolik čilá, že se snažila pokousat ošetřovatele – kdekoliv jinde by šlo o zápletku hororu, tentokrát však chuť na konfrontaci ukazuje dobrý stav zahojení. Také White byl již za svého času extrémně kontroverzní figurou a dá se tak tušit, že Canavero půjde v jeho šlépějích. Snad je v lidech obvykle zakódováno cosi, kvůli čemu mají k podobnému druhu chirurgického zákroku extrémní odpor. Tak či onak, z tématu jde lidem doslova hlava kolem.

Více neotřelých pohledů ze současného světa medicíny

Na to, jakým způsobem to funguje přímo v prostředí urgentního příjmu nemocnice, se můžete podívat v seriálové novince televize Prima Modrý kód Napínavým dějem inspirovaným skutečnými příběhy pacientů, lékařů a dalších pracovníků urgentního příjmu či záchranky, vyniká! Modrý Kód začíná každé pondělí a středu ve 20.15 na Primě.

Text: Ladislav Loukota