Život před 30 lety. Z Gottwaldova je Zlín a z Gottwaldovy ulice je 28. října

Gottwaldova 214

Ta ulice se jmenoval Gottwaldova. Gottwaldova 214, Ostrava Mariánské hory. Nikdy tu adresu nezapomenu, přestože mi na ni nikdy nikdo nepsal. Ale prožil jsem tam ty roky života, které si pamatuji jako první, tedy ty, kdy jsem zprvu neuměl ani číst. Ale babička jí říkala, a já tenkrát nevěděl proč, Hlavní.

Dnes mi ji internetové mapy našly jako ulici 28. října. Od ulice pojmenované po československém prezidentovi, který se mimo jiné proslavil podepisováním rozsudků smrti v rámci justičních vražd (a to včetně Milady Horákové či svého stranického přítele Rudolfa Slánského), po slavný říjnový den vzniku samostatného Československa uběhla dlouhá cesta. Ulice se totiž od roku 1842 do roku 1865 skutečně jmenovala podle své důležitosti v rámci města, Hlavní.

Rok po vzniku samostatného Československa byla přejmenována na 28. října, aby se roku 1939 přejmenovala zpět na Hlavní. V době protektorátu nebylo vhodné připomínat národní samostatnost. Rok 1952 vnesl do názvu jméno Klementa Gottwalda, který přestal být po sametové revoluci oficiálně glorifikován, zato do popředí vešlo národovecké cítění, a tak se z ulice opět stala 28. října, jíž je dodnes. Název jediné, byť dlouhé ostravské ulice krásně ilustruje československé a později české dějiny. Ostatně i železárny na obrázku nesly Gottwaldovo jméno.

Pokud bychom do ostravského pouličního názvosloví sáhli hlouběji, narazíme na Hitlerovo náměstí či Goebbelsovu nebo Mussoliniho ulici. Ostrava je nejen „region razovity“, jak zpívá fenomenální písničkář a agent StB Jarek Nohavica, ale i dlouhodobě „rudý“, jak ukazují volební výsledky. Proto není divu, že mnohé z ulic zůstaly věrny svému komunistickému jménu. Najdeme tu ulici Aloise Gavlase či ulici zasvěcenou Bohumíru Šmeralovi.

Zatímco ten první byl horník Ostravsko-karvinského revíru, dlouholetý stranický funkcionář a hrdina socialistické práce, druhý patřil mezi zakladatele KSČ a zemřel v Moskvě (ostravská ulice se jmenuje Dr. Šmerala, ulice Bohumíra Šmerala dnes najdeme například v Břeclavi, Prostějově či Milevsku).

Na druhou stranu třída Stalingradských hrdinů se změnila na Horní, Vítězného února na 17. listopadu a současná Tavičská ulice nedaleko Vítkovických železáren byla dříve Moskevská, a ještě dříve její název Tirpitzova vzdával hold německému velkoadmirálovi a zastánci silného německého loďstva, Alexandru von Tirpitzovi.

Gottwaldov

Dnes už se město znovu jmenuje jako za Tomáše Bati, ale od 1. 1. 1949 do 31. 12. 1989 neslo jméno „prvního dělnického prezidenta“, jak Klementa Gottwalda nazývala komunistická propagandistická mašinerie. Zlínští starousedlíci nikdy Gottwaldov nepřijali naplno za svůj, dokonce se spekulovalo o tom, proč nebylo přejmenováno Gottwaldovo rodiště, tedy Vyškov. Prý k tomu nedošlo proto, že na své dětství v Dědicích, což je na okraji Vyškova, nevzpomínal zrovna s láskou.

Pokud bychom chtěli krom Bati najít ještě jiného rodáka ze Zlína/Gottwaldova, který udělal, byť ve zcela jiném slova smyslu, „díru do světa“, tak dne 20. února 1949, tedy ani ne dva měsíce po přejmenování, tu spatřila světlo světa Ivana Zelníčková. Že vám to jméno nic neříká? Možná ji znáte pod jménem, které získala po své svatbě. Ivana Trumpová se se svým manželem rozvedla v roce 1992. Dnes je její bývalý choť nejmocnějším mužem USA. Zpětné přejmenování města mělo úzkou návaznost na události před 30 lety. Sametová revoluce vynesla do prezidentského úřadu Václava Havla a městu Zlín vrátila jeho původní jméno.

Komplikace se jménem

Pokud nějaká ulice nese v názvu kontroverzního politika, možná je namístě to změnit. Na druhou stranu tím vzniká celá řada komplikací. Stačí si uvědomit, kde všude figuruje název bydliště. A nejde jen o občanský průkaz či pas, ale třeba živnostenský list, zápis do katastru nemovitostí či sídlo firmy.

Praha coby hlavní město měnila po roce 1989 nejen ulice, kdy se z ulice Obránců mírů stala Milady Horákové, z nábřeží B. Engelse nábřeží Rašínovo či z náměstí Kubánské revoluce zbylo jen to Kubánské, ale i názvy stanic metra. Mladí mileniálové si už možná neuvědomují, že když dnes vystupují na Andělu, tak by dříve vystupovali na Moskevské. Schválně, které stanice se dříve jmenovaly Kosmonautů, Družby, Budovatelů, Primátora Vacka, Mládežnická, Gottwaldova, Sokolovská a Fučíkova? Všechny byly na „ideologické“ červené trase C a jejich dnešní názvy jsou Háje, Opatov, Chodov, Roztyly, Pankrác, Vyšehrad, Florenc a Nádraží Holešovice.

Z Gottwaldovy ulice, kterou zmiňuji v úvodu články, jsem se přestěhoval na ulici Františka Hajdy. Ta zůstala. Muž, jehož jméno nese, byl aktivní dělnický funkcionář, organizátor stávek a zakládající člen KSČ, který za okupace řídil vydávání ilegálního tisku a jeho kolportáž. I ten byl trnem v oku některým občanům a podvakráte bylo navrženo její přejmenování. Kdyby prošlo, měl bych rodiče Na rovině. Názvy ulic jsou jen nejviditelnějším důkazem změn, které nastaly po revoluci v roce 1989. Viditelným proto, že si je neseme v dokladech a celé řadě registrací. Ale možná nebyly těmi nejdůležitějšími. O dalších změnách zase příště. Text: Topi Pigula