Záhadné protáhlé lebky z Bavorska patřily Cizincům, shodují se vědci

Modroocí, světlovlasí… prototyp Hitlerových ideálních Arijců

Typické hroby z doby bavorského středověku ukrývají velmi podobná těla - skoro všechna patřila modrookým světlovlasým lidem, kteří až komicky stereotypně připomínají obrázky z nacistické rasové propagandy. Jenže mezi těmito těly se výjimečně, v několika osadách, najde výjimka. Zatím jich archeologové našli jen asi tucet, ale jsou si natolik podobné, že to nemůže být náhoda.

Vždy jde o těla žen, které všechny měly tmavé vlasy, temné oči a nezvykle protáhlé lebky. Vědci jich s nadsázkou říkají “Cizinci”. Nyní němečtí vědci ve spolupráci s izraelskými provedli analýzu DNA těchto pozoruhodných těl. S nečekaným výsledkem.

Obchod se ženami

Podle této analýzy se jedná o nevěsty pocházející z oblasti dnešního Bulharska a Rumunska - podle všeho existoval mezi oběma oblastmi obchod s těmito ženami - v Bavorsku sloužily jako něco exkluzivního, už jen proto, že se nacházely častěji v bohatých hrobech. Je pravděpodobné, že fungovaly jako dar spojený s potvrzením nějakých politických dohod, které se uzavíraly velmi dlouhou dobu.

Tento obchod s nevěstami přes půlku Evropy je pro vědce něco velice neobvyklého. “Je to jedna z nejdivnějších věcí, na které jsem narazil,” uvedl izraelský antropolog Israel Hershkovitz. “Opravdu tomu moc nerozumím,” přiznává. Pozůstatky z doby kolem roku 500 našeho letopočtu jsou součástí širšího vzorku podivně prodloužených lebek, které se nacházejí v pohřebních nálezech jak v Evropě, tak i Asii. Ty bavorské byly nalezené šesti moderních jihoněmeckých měst podél Dunaje už v šedesátých letech dvacátého století. od té doby ale zůstávaly záhadou, která přitahovala jak seriozní vědce, tak i ufology a další milovníky “alternativních pravd”.

Příprava na to, být nevěstou

Neví se, jak ani proč byly lebky tak protahovány - a ženy mrzačeny. Neznáme ani dopady, jaké to na ně mělo. Podle historiků je pravděpodobné, že lebky byly protažené metodou takzvané kraniání deformace, tedy silným utahováním v raném dětství - je tedy jasné, že tyto nevěsty musely být od narození na svou roli připravované.

Pozoruhodné je, že tuto praktiku používali zejména kočovní Hunové, u obyvatelstva z Rumunska a Bulharska mohlo tedy jít o nějakou tradici, která zde po nájezdnících zůstala. Jenže z historického hlediska to stejně nedává smysl: neví se o žádných podobně masových “výměnách manželek” - pokud k nějakým politickým sňatkům docházelo, týkaly se jen panovníka nebo několika jeho družiníků, nikdy ne tolika lidí, jako se našlo v jedné generaci v Německu.

Text: Martin Kolář