Podlá smrt svaté Ludmily: Vikinští vrazi odmítli splnit její drsné poslední přání
První česká světice žila v nenávistném prostředí, které jí nakonec bylo osudným. Vrazi jí poslední přání splnit odmítli a stihl je za to patřičný trest.
O Ludmile se díky archeologickým poznatkům ví, že nebyla v době své smrti v roce 921 žádnou vetchou stařenkou. Ba naopak, 168 centimetrů vysoká kněžna byla „holka krev a mlíko“, a ačkoli trpěla lehkou artrózou, zůstávala velmi vitální. Křesťanská víra hrála v jejím životě velkou roli. S manželem Bořivojem I. přijali křest už roku 882, a to přímo z rukou slavného věrozvěsta Metoděje. Vnuka Václava také vychovávala podle křesťanských hodnot. A to byl jeden z mnoha problémů, které s ní měla Václavova matka a manželka Ludmilina syna Vratislava I., Drahomíra ze Stodor.
Dnes je památka sv. Ludmily, 1.české svaté. Křtil ji r. 882 sám sv. Metoděj. Vychovala vnuka sv. Václava a na její památku slavíme dnes den církevních škol.
— L. M.o.l.e.n.d.a (@lukenukem78) September 16, 2019
Snacha Drahomíra proti ní bojovala intrikami, Ludmila oplácela křesťanskou láskou, proto byla v pozemském boji bez šance. pic.twitter.com/QZLB0694vv
Snacha vs. tchyně
Napětí mezi oběma ženami by se podle kronikářů dalo krájet; však také vztah tchyně a snachy bývá mnohdy složitý i bez vysoké politické hry, bojů o bohatství, zákulisních intrik s českými šlechtici a neporozumění v oblasti náboženství nebo výchovy dětí. Po Vratislavově smrti se jejich nepřátelství vyhrotilo natolik, že se Ludmila rozhodla jakékoli moci vzdát a odejít do ústraní na hrad Tetín sloužit Bohu. „Ale jakož se vždycky stává, že čím víc se pokora podle vůle Boží ponižuje, tím víc se pýcha ďáblem podněcovaná vypíná. Tak velmi vlídnou a laskavou prosbu svaté Ludmily její snacha, vévodkyně, nejen s pohrdáním odmítla splniti, ale vůbec vyslechnouti…“ Tuto působivou psychoanalýzu sporu najdeme v Kristiánově legendě a je možné, že je pravdivá, protože Drahomíra přes Ludmilin odchod z politického i veřejného života nakonec zosnovala její vraždu.
A zaplatila si na to velmi mazané vrahy, Vikingy Gommona a Tunnu. Do Prahy měli údajně přijít za obchodem a tohle byl obchod vskutku bohatý; rozhodně je nenapadlo, jak je nakonec přijde draho. Ale nepředbíhejme.
A jak to máte s tchyní vy? Taky Vám mluví do výchovy dětí?
— Ministerstvo kultury (@MinKultury) September 15, 2015
(Sv. Ludmila, zavražděna 15. září 921 na hradišti Tetín.) pic.twitter.com/O9UTKiUGu2
Lest a uškrcení
Tunna s Gommonem a jejich nevelká družina se 15. září roku 921 na Tetín dostali jednoduchou lstí, velmi známou ze skandinávských ság: předstírali, že mají běžné vojenské poslání a že potřebují na hradě jen přenocovat. A uprostřed noci s družinou vtrhli do palisádou opevněného správcovského dvorce a obsadili jej.
Podle Kristiána vnikli do Ludmiliny ložnice „s divokým pokřikem“. Kněžnu stáhli z lože a hodili ji na zem. Požádala je, aby se mohla pomodlit, čemuž prý vrahové vyhověli. Její druhý požadavek jí už ale podle Kristiánovy legendy splnit odmítli: „Jestliže jste mne přišli zabíti, snažně vás prosím, abyste mi mečem sťali hlavu.“ Podle dobového názoru by se totiž díky prolité krvi stala mučednicí. Gommon s Tunnou si ale místo toho přinesli buď provaz (uše) nebo závoj (ušev) a 61letou ženu uškrtili.
Lebka svaté Ludmily vypadá jak sekaná. pic.twitter.com/ehgsXzTY8t
— Adéla_fakin_Lišková (@Adel78269938) May 9, 2021
Vražda se nakonec nevyplatila
Drahomíra, která vrahům slíbila bohatou odměnu, svůj slib sice splnila, ale pak nechala Gommona i s celou rodinou zlikvidovat. Tunnu od stejného konce pravděpodobně zachránilo jen to, že prchnul ze země.
A vražda se nakonec nevyplatila ani Drahomíře. Přestože díky ní dosáhla svého, zbavila se konkurentky a zmocnila se tchynina majetku. Když roku 924 mladý Václav konečně usedl na knížecí stolec, svou matku vyhnal. Ačkoli je pravda, že ho k tomu spíš než vražda milované babičky dovedl tlak velmožů.
Ludmiliny ostatky, které krátce po vraždě sloužící narychlo pohřbili u hradní zdi na Tetíně, nechal Václav rok po nabytí moci exhumovat a převézt do Prahy. Její lebka je mimochodem jako cenná relikvie dodnes součástí Svatovítského pokladu.