Titanic musel zlomit plavební rekord ze dvou důvodů, nešlo jen o prestiž

Poštovní doprava představovala na počátku 20. století obrovský byznys, především pokud šlo o spojení mezi Amerikou a Evropou. V době, kdy neexistoval telefon, si totiž příbuzní a nejen oni vyměňovali miliony dopisů ročně. A právě dopisy jsou jedním z důvodů, proč se Titanic řítil vysokou rychlostí směrem k New Yorku a narazil do těžko viditelného ledovce.

Boj o zásilky Britské pošty

V roce 1912 byla největší hráčem na poli listovních služeb Britská pošta a právě o její zásilky lodní společnosti zavážející miliony dopisů nejvíce usilovaly. Dohoda s takovým gigantem by totiž zajišťovala pravidelný přísun financí na několik let dopředu. Dlouholetým dopravcem Britské pošty byla společnost Cunard, která za přepravu získávala dotaci v hodnotě tehdejších 80 tisíců liber, což je ekvivalent dnešních 270 milionů korun. Není divu, že když se Britská pošta rozhodla, že touží především po dopravci, který bude nejen spolehlivý, ale i rychlý, začali se loďaři předhánět v tom, kdo postaví rychlejší loď.

The former Southampton Docks Post Office now residential apartments. All mail going out on ships from Southampton went through here, including 1,300 bags on board RMS Titanic. @HistoricalSoton @SouthamptonHid1 @RoyalMail pic.twitter.com/NWt3nmSyAM

— Colin Lee (@cdlee2011) April 9, 2021

Nejrychlejší loď světa

Ostatně v rychlosti loďní společnosti soutěžily dlouhodobě v rámci boje o tzv. Modrou stuhu – ocenění, které dostane loď, jež Atlantik překoná v nejrychlejším čase. Po Modré stuze toužila i společnost White Star Line, která vlastnila právě Titanic.

Nesmíme navíc zapomínat, že rychlost lodí byla rovněž nástrojem propagandy. Britská vláda kupříkladu podpořila dvě nové soukromé lodě částkou 2,6 milionu liber poté, co Modrou stuhu získala konkurenční loď z Německa.

Motivace Titanicu pro rekordní rychlost tudíž byla hned dvojitá. Jednak zde byla snaha získat Modrou stuhu a stát se legendou zaoceánské plavby. A rovněž být potenciálním dopravcem pošty a zajistit si neopomenutelný přísun tučných dotací. Jenže za rychlost se něčím platí. Například nedostatkem záchranných člunů, nebo také pozdní reakcí na přehlédnutý ledovec.

Nikdy nedoručené dopisy

Na první a současně poslední plavbě Titanicu byly v podpalubí lodi uložené tisíce dopisů. Ke svým adresátům se však nikdy nedostaly, neboť sklad pošty patřil k prvním místům, jež zasáhla voda. Přestože se poštovní úředníci snažili zásilku zachránit, nepodařilo se to a poštovní zaměstnanci zaplatili nejvyšší daň, když potopení lodi snů nikdo z nich nepřežil.