Tajemství pražského orloje: Jako jediný na světě ukazuje dávné časy, kterých jste si nikdy nevšimli

Na Staroměstský neboli Pražský orloj se do České republiky jezdí ročně podívat davy turistů. Nedočkavě postávají v jeho okolí, aby si v každou celou hodinu od 9 ráno až do 9 večer mohli prohlédnout malé představení, které přístroj poskytuje.

Přehlídka apoštolů a pohybující se figurky po stranách ale zdaleka nejsou jedinou funkcí, kterou tato víc než 600 let stará památka má. Ukazuje totiž hned několik různých časů, a některé z nich dokonce jako jediná na světě.

Čas, který jsme zapomněli

Začněme tím, který dobře známe. Z postavení ručiček na Orloji samozřejmě vyčteme klasický Středoevropský čas, kterým se v současnosti naše společnost řídí a odpovídá našemu časovému pásmu. Jde o drobnou úpravu takzvaného staroněmeckého času a na ciferníku Orloje ho ukazuje zlatá ruka na zlacených římských číslicích po obvodu.

Přečtěte si také: Další kontroverzní socha v Brně? Po podivném orloji ukázalo město fontánu, chrlí vodu i mlhu

Na římských číslicích se ukazuje i takzvaný hvězdný čas neboli čas siderický. Ten je odvozený od zdánlivého pohybu hvězd, který vnímáme díky zemské rotaci, a běží o něco rychleji než klasický sluneční čas – během jediného roku nasbírá zpoždění přesně jeden celý den. Jeho ukazatelem je symbol hvězdy.

Zlaté gotické číslice, které najdeme na vnějším prstenci hodin, značí čas staročeský. Tomu dobře rozuměli naši předkové, drtivá většina dnešních lidí by jej ale přečíst už nedokázala. Orloj ho ukazuje také s pomocí zlaté ruky a trik k jeho pochopení spočívá v tom, že staročeský den vždy začíná západem Slunce. Díky tomu se samozřejmě v průběhu roku mění. V době, kdy Orloj vznikl, se tento čas používal prakticky v celé Evropě.

Zapeklitý babylonský čas

Historicky nejstarší čas, který Orloj umí ukázat (a je jediným na světě, který to ještě zvládne), je čas Babylonský. Jde o takzvané planetní hodiny a přečíst je můžeme díky 12 pozlaceným křivkám, které se sbíhají v modrém poli astronomického ciferníku. Popsané jsou arabskými číslicemi a ukazuje na ně ručička se sluncem.

Tento čas používali už staří Egypťané, samozřejmě Babyloňané, a také dávní Řekové a Římané. Pro současného člověka bude ale pořádný oříšek ho přečíst. Den je podle něj totiž rozdělený na 12 hodin a noc také. Čas se pak měří od východu do západu Slunce. V poledne je vždy 6 hodin, při západu Slunce 12. Z toho vyplývá, že jak se dny krátí a prodlužují, krátí se a prodlužují tím pádem i samotné hodiny; 60 minut má babylonská hodina jen při jarní a podzimní rovnodennosti.

Zdroj: Prague.eu, Fyzika.jreichl.com, Orloj600let.cz

Mohlo by vás zajímat: Jak se lidem líbí nová podoba pražského Hlavního nádraží?