Slavný soud s mrtvolou: Exhumovaný papež čelil obviněním sedm měsíců po smrti

Mrtvý papež Formosus a živý papež Štěpán VI. na obrazu Jeana Paula Laurense Zdroj: Getty Images

Temný středověk konce 9. století nemá špatnou reputaci pro nic za nic – právě tehdy se odehrálo jedno z nejbizarnějších soudních přelíčení církevních dějin. Nový papež si totiž vyřizoval účty se svým mrtvým předchůdcem.

V lednu 897 se měl papež Formosus dostavit do římské baziliky svatého Jana v Lateráně. Jeho přítomnost si vyžádal soud, jelikož ho jeho nástupce Štěpán VI. obvinil z křivé přísahy a dalších zločinů včetně nezákonného získání titulu papeže. Zdánlivě by se mohlo jednat o tradiční středověké mocenské hry, v tomto případě je však stěžejní jeden zajímavý paradox: Jak už jste se dozvěděli v titulku, papež Formosus byl tou dobou sedm měsíců mrtvý.

Synoda mrtvých

Papež Štěpán VI., toho času zastávající pontifikát, se však touto drobnou nepříjemností nenechal odradit. Svého mrtvého předchůdce nechal exhumovat, oblékl ho do slavnostního papežského roucha a posadil k soudnímu tribunálu. Tato událost vešla do dějin pod názvem synoda mrtvých (synoda nebo také koncil je označení pro církevní sněm) a její příčinou skutečně byly mocenské boje – Formosus i Štěpán VI. totiž měli odlišné postoje vůči korunovacím italských králů a římských císařů, a jelikož nebylo možné tyto spory vyřešit za Formosova života, přistoupil Štěpán VI. k originálnějšímu způsobu vyřizování účtů.

Za mrtvého papeže odpovídal pověřený jáhen, tedy církevní úředník. Není překvapením, že na konci soudu byl Formosus shledán vinným z předkládaných zločinů, a jeho bezmála pětileté papežství bylo zpětně anulováno. Štěpán VI. nechal Formosově mrtvole useknout tři prsty, kterými za života žehnal, tělo bylo také zbaveno všech papežských poct a pohřbeno v obyčejném hrobě. Navíc došlo k retroaktivnímu zrušení všech nařízení, které Formosus během své vlády vydal.

Temné století

Jenže ani to nestačilo. Posléze byl Formosus znovu exhumován, jeho tělo bylo obtěžkáno závažími a vhozeno do řeky Tibery. Podle legendy po vyplavení na břeh začalo konat zázraky – čemuž se sice těžko věří, jedná se však o pochopitelný fakt ukazující proměnu veřejného mínění proti krutému Štěpánovi VI. Částečné zřícení zmíněné baziliky svatého Jana bylo rovněž přisouzeno nestoudným Štěpánovým činům. Povstání lidu vedlo k jeho uvržení do vězení, kde byl v srpnu 897 i uškrcen.

Koncem téhož roku uspořádal nový papež Theodor II. další koncil, na němž byly závěry synody mrtvých zrušeny. Ostatky papeže Formosa byly tedy slavnostně pohřbeny v bazilice svatého Petra a jeho pontifikát opět uznán – včetně všech výnosů. Aby těch zmatků nebylo málo, Theodor II. zhruba za další měsíc zemřel, ovšem jeho nástupce Jan IX. už do těchto sporů nijak nezasahoval. Po dalších zhruba šesti letech byl však Formosus opět prohlášen za nežádoucího, jelikož se na papežský stolec dostal jeho nepřítel Sergius III. Není divu, že se tomuto období během 9. a 10. století říkalo „temné století“ – papežský úřad byl tehdy nejzdiskreditovanější ve své historii a postupně vedl až ke schizmatu mezi západním a východním pojetím křesťanství.