Smrt princezny Diany minutu po minutě: V osudných chvílích padala nečekaná rozhodnutí

Diana Spencerová byla ikonou od chvíle, kdy v roce 1981 řekla britskému princi Charlesovi své ano. Dívka, která se najednou stala princeznou, byla v té době ještě mladičká a nikdo nemohl tušit, jak silný hlas nakonec získá a kolik odvahy bude mít. Nakonec jejímu kouzlu propadli snad všichni, bohužel až na vlastního manžela, který už během prvního interview po svých zásnubách na otázku o své zamilovanosti vyhýbavě odpověděl: „Ať už láska znamená cokoli.“

Vnitřně trpěla

Diana se dlouho trápila a zápasila mimo jiné s bulimií. Několikrát se dokonce pokusila o sebevraždu. Navenek ale vždy působila jako důstojná členka britské královské rodiny, navzdory faktu že se její manželství hroutilo. Charles jí byl pouhých pět let po svatbě nevěrný s Camillou Parker Bowlesovou, která byla vždy jeho femme fatale.

Britští novináři byli Dianě neustále v patách, tím víc, čím častěji na světlo světa prosakovaly informace o jejích manželských problémech. Neoficiálně se Diana s Charlesem rozešli už v roce 1992, rozvod se ale neuvěřitelně táhl a až 28. srpna roku 1996 se jej povedlo finalizovat, přestože pár žil dávno odděleně. Diana tak konečně získala alespoň nějakou část tolik vytoužené svobody; život jí ale značně komplikovali všudypřítomní paparazzi a svou znovu nabytou svobodu si bohužel nemohla užívat dlouho.

Osudný večer minutu po minutě

Je sobota 30. srpna 1997 15 hodin a 20 minut a soukromé letadlo Dianina přítele, filmového producenta z miliardářské rodiny Dodiho Al-Fayeda, právě v Paříži dosedá na letištní ranvej. Princezna s Dodim v něm přiletěli z romantické dovolené na francouzské a italské riviéře. Na letišti na ně už čekají dvě auta, která je mají odvézt do hotelu Ritz Paris. Jedno z nich řídí Dodiho pravidelný řidič Philippe Dourneau a za volantem druhého sedí nováček Henri Paul z hotelové bezpečnostní služby, kterému ostřílený šofér dokonce musel ukazovat některé ovladače v autě, aby ho uměl plně obsluhovat.

Z Ritzu se ve 20:00 přesouvají do nedaleké Dodiho vily s plánem zajet si odtamtud na večeři do restaurace Chéz Benoit. Když ale před desátou večer vyrážejí, aby svou rezervaci ve 22:00 stihli, lepí se jim na paty 15 fotografů na motorkách. Na poslední chvíli se proto rozhodnou změnit plány. Místo do Chéz Benoit odjíždějí zpět do Ritzu. Ve 22:00 už sedí u jídla. Že bude losos se zeleninou a chřestovou omeletou Dianiným posledním jídlem v životě, v té chvíli nikdo ještě nemůže vědět.

View this post on Instagram

A post shared by @whatroyalswore

Nepovedený odjezd v utajení

Řidič Henri Paul mezitím v Ritzu na baru popíjí pivo a skotskou; má už po službě a nečeká, že bude ještě muset řídit. Jenže vzhledem k tomu, že se ve 23:30, kdy Diana s Al Fayedem dojídají večeři, už stihly u hotelu shromáždit celé davy zvědavců a novinářů, vymyslí si Dodi, že s Dianou a svým bodyguardem Trevorem Rees-Jonesem raději hotel zadním vchodem opustí a pojedou do jeho vily, kde budou mít více soukromí.

Aby byl podvod dokonalý, posílá Al Fayed ve 23:35 svého obvyklého řidiče Philippa Dourneau dělat i s autem k přednímu vchodu návnadu pro paparazzi. A tak se stane, že se Henri Paul musí do služby vrátit a i s alkoholem v krvi usednout za volant mercedesu, do kterého mladý pár sedmnáct minut po půlnoci v neděli 31. srpna nastupuje u služebního východu z hotelu. Plán ale nevychází. Odjíždějící limuzíny si několik fotografů přece jen všímá, naskakují na motorky a rychle ujíždějící vůz začínají zběsile pronásledovat.

ON THIS DAY in 1997: Princess Diana, 36, dies in a car crash with Dodi al-Fayed while fleeing paparazzi in Paris pic.twitter.com/rFimwua3SU

— The Daily Telegraph (@dailytelegraph) August 31, 2016

Náraz do 13. pilíře

Je 0:21 a Henri Paul jede ulicemi Paříže rychle a nebezpečně. V krvi má minimálně třikrát víc alkoholu, než povolují tehdejší francouzské zákony. A to, jak se nakonec vyšetřovatelé shodnou, je hlavní příčina, proč mu přibližně v 0:23 jeden z riskantních pokusů pronásledujícím fotografům ujet nakonec ošklivě nevychází. Rychlostí těsně pod 150 kilometry v hodině se řítí do tunelu pod mostem Pont de l‘Alma, když před sebou náhle spatří bílý, pomalu jedoucí Fiat. Paul prudce sešlapuje brzdy, strhává řízení do strany a nad vozem definitivně ztrácí kontrolu. Auto naráží do jednoho z bytelných kamenných pilířů. Tunelem rezonuje ozvěna strašlivého zvuku, který limuzína tříštící se o kámen vydala.

Děsivý čelní náraz okamžitě usmrcuje jak Henriho Paula, tak Dodiho Al Fayeda. Diana je uvězněná v troskách auta a Trevor Rees-Jones, který je jako jediný v autě připoutaný, je v bezvědomí; má vážně poraněnou hlavu a roztříštěný hrudník. Jako jediný nakonec nehodu přežije, ale za strašlivou cenu. Všechny kosti v jeho obličeji jsou polámané, chirurgové jeho tvář budou muset doslova zrekonstruovat podle fotek; použijí k tomu 150 kousků titanu a z části jeho vlastní lebky mu udělají lícní kosti. V nemocnici Rees-Jones stráví 10 dní v kómatu a chirurgové se na něj budou chodit dívat jako na raritu a divit se, že přežil. Na děsivou nehodu si nikdy nevzpomene, poslední, co si z večera bude pamatovat, je nástup do auta.

Pokusy o záchranu za doprovodu cvakání fotoaparátů

Fotografové na místo nehody přijíždějí během několika okamžiků. Někteří z nich se snaží otevřít dveře a zraněným pomoci, někteří ale místo toho raději vytahují fotoaparáty a jako o život fotí celou zkázu; zdemolované auto, mrtvé, zkrvaveného bodyguarda i zraněnou Dianu, která je při vědomí a v obrovských bolestech. Řidiče Fiatu přítomní paparazzi vynervují natolik, že zazmatkuje a od nehody ujíždí. Jeho identita se nikdy nezjistí.

První pomoc oběma zraněným poskytuje až lékař Frederic Mailliez, který v 0:24 náhodou projíždí okolo a je to také on, kdo volá sanitku. První záchranáři dorážejí v 0:32, ještě dřív jsou ale na místě nehody policisté a tvrdě zasahují proti fotografům. Zabavují celkem přes dvacet filmových pásků, pět paparazzi zatýkají a pro další dva si přicházejí dodatečně.

Jen tři minuty po záchrance přijíždějí také hasiči a princeznu z trosek mercedesu s pomocí elektrické pily vyprošťují, což trvá víc než dvacet minut. Po celou dobu vyprošťování je Diana při vědomí, přestože si stěžuje na bolest a má slabý pulz; na první pohled tak záchranářům přijde, že má jen několik zlomených žeber, její vnitřní zranění jsou ale bohužel zcela devastující. Proto také v 1:00, když ji konečně z auta vyřezávají a uvolňují tlak, ihned kolabuje. Náraz jí totiž poškodil tepnu, která přivádí krev ze srdce do plic. Takové vnitřní krvácení nemůže přežít. Cestou do nemocnice ji několikrát resuscitují a na sále, kam ji převezou ve 2:00, dostává několik transfuzí. Přes veškerou snahu všech přítomných ale umírá. Čas smrti lékaři stanovili na 4:00. Pouhých 41 minut poté už o smrti informuje tisková agentura AP.

Traumatizované děti

V následujících sedmi dnech svět obletěla nejen zpráva o smrti milované princezny, ale také fotografie trosek auta; už tak obrovské mediální šílenství, se kterým se Diana musela během posledních let svého života, navíc neustále eskalovalo. Bez diskuse se jednalo o jeden z nejhorších týdnů, které kdy britská královská rodina zažila a daň, kterou si těchto sedm dní vyžádalo na Dianiných dětech, princi Williamovi a Harrym, je jen těžko představitelná. Oba navíc museli na pohřbu své maminky trpět nejen novináře a fotografy, které z její smrti vinili, ale také televizní kamery a vědomí, že je při smutném procesí sledují dvě miliardy lidí u televizních obrazovek.

Nijak navíc nepomohlo, že se vyšetřování vleklo a objevovaly se různé konspirace. Mnoho z těchto řečí podněcoval i Dodiho otec. Spekulovalo se o tom, že byla Diana těhotná, že byli s Dodim zasnoubení a také o tom, kdo za celou nehodu může a jestli to nebyla vražda naplánovaná přímo britskou královskou rodinou.

A je tomu tak vlastně částečně dodnes, přestože vyšetřovatelé za viníka nakonec jasně označili Henriho Paula. Kromě značného množství alkoholu totiž objevili v září 1997 v jeho těle také dvoje různá antidepresiva. Většina lidí je ale přesto přesvědčená, že krev na rukou mají také paparazzi, kteří mladý pár pronásledovali.