Proč je Koloseum prakticky nezničitelné? Tuhle jedinečnou surovinu můžeme Římanům jen závidět
Zatímco betonový Pantheon stojí už druhé tisíciletí, stavby z moderního betonu se rozpadají po několika desítkách let. Kde děláme chybu?
Říká se, že nic netrvá věčně, pouze smrt. Římský beton však k dosažení věčnosti také nemá daleko. Pantheon, který nechal Marcus Vipsanius Agrippa postavit mezi roky 114 až 118 jako svou soukromou svatyni, stojí i přes několikeré opravy dodnes. Totéž platí o Koloseu či římských monumentálních akvaduktech. Vědci dlouho pátrali po tajemství jejich úžasné odolnosti a díky kombinaci matematiky a alchymie se to nakonec podařilo.
Akvadukt z římského betonu Zdroj: iStock
K pevnosti pomáhají vulkány
Klíčem k betonu, který dokáže odolávat i mořské vodě, byl jemný vulkanický popel zvaný pucolán nazvaný podle města Puzzuoli ležícího na úbočí Vesuvu. Marcus Vitruvius Pollio, který coby římský architekt přicházel se stavebními materiály do styku, zmiňuje celkem čtyři druhy pucolánu, které se liší barvou a místem výskytu. Užití tohoto materiálu pak popisuje i jeden z největších přírodovědců tehdejší doby, Plinius starší, kterého touha zkoumat přírodní jevy zblízka nakonec stála život, když zahynul v roce 79 při pozorování erupce Vesuvu. Šlo o stejnou erupci, jež zaživa pohřbila Pompeje Studie z roku 2014 přišla s analýzou malty a trajanového betonu starého 1 900 let. Ta potvrdila, že vulkanická hornina byla v materiálu obsažena z nevídaných 80 procent. Pevnost a dlouhověkost přitom vyplývá z toho, že husté srůsty deskových krystalů brání šíření trhlin a zachovávají soudržnost v mikrometrovém měřítku. I přes stáří je tak zachována chemická odolnost a strukturální integrita.
Současný beton po pár desítkách let. Nádraží Neštěmice v Ústí nad Labem.
Římský beton v průběhu času zpěvňuje
Dalším důležitým prvkem je Římany používaná mořská voda, která podle studie American Mineralogist spolu s vulkanickou horninou přispívala k tvoření nových minerálů, které v průběhu času tvrdly, což beton dál zpevňovalo. U starověkého betonu tak dochází k přesnému opaku procesu, který známe u betonu moderního. Zatímco ten v průběhu let chátrá a degraje, římský beton své vlastnosti dokonce zlepšuje.
Zdroj: Clifford A. Pickover: Kniha o vědě