Prostějovský masakr stál život 23 lidí. Armáda střílela do hladových demonstrantů

Protesty proti rakousko-uherské nadvládě neprobíhaly v českých zemích na počátku 20. století zdaleka jen poklidně. Během náročných válečných časů se v Prostějově odehrála tragická událost, jež trefně vystihla tehdejší nálady obyvatelstva. Nedostatek potravin, nejistota ohledně budoucnosti a sílící národovecké myšlenky brojící proti rozpadající se monarchii vytvořily silně výbušnou směs. Co se na konci dubna roku 1917 v moravském městě přesně stalo?

Hlad a válka

Zásobování Rakouska-Uherska bylo během první světové války velkým problémem, což vygradovalo v zimě mezi lety 1916 a 1917. Tomuto období se v Německu říká tuřínová zima, neboť lidé museli kvůli nedostatku brambor jíst levnější a dostupnější tuřín. V Rakousku-Uhersku se nedostatek potravin řešil přidělováním potravinových lístků, avšak nejednalo se o dlouhodobě uspokojivé řešení – ceny klíčových potravin se pohybovaly dramaticky vysoko, zároveň však spousta z nich ani nebyla k dostání. Navíc se mezi lidmi často šířily fámy, že se situace ještě zhorší, což všeobecné náladě pochopitelně ještě přitížilo. A konečně svou roli zřejmě sehrály i zprávy z Ruska, kde o měsíc a půl dříve proběhla Únorová revoluce – možná i Čechoslováci proto nabyli dojmu, že by se z područí Rakouska-Uherska mohli vymanit pomocí občanských nepokojů.

Lid po celých českých zemích reagoval na tuto situaci demonstracemi. Jádrem té prostějovské bylo několik tisíc švadlen (kvůli tamější bohaté oděvní tradici), většina mužů navíc tehdy sloužila v armádě. Ke švadlenám se však přidala i spousta dalších obyvatel, a přestože se dostupná čísla však velmi liší, počet protestujících se zřejmě pohyboval kolem 10 000 osob. Pochod během 25. dubna 1917 vyvrcholil vznesením požadavků u představitelů města. Lidé chtěli jistotu, že se příděly nebudou snižovat, což okresní hejtman Josef Wierer odmítl. Demonstranti začali ve večerních hodinách rozbíjet okna různých budov, na což Wierer reagoval povoláním vojáků z Olomouce – ozbrojené posily měly zabránit tomu, aby lid demonstroval i druhý den. Toto rozhodnutí se však ukázalo jako chybné a vedlo ke zbytečnému krveprolití.

Tou dobou už místní továrny stávkovaly a jejich zaměstnanci se přidali k protestům. Wierer se obával o svůj život i postavení, čímž poděsil i mladičké, nezkušené vojáky. Demonstranti se zřejmě pokoušeli vojákům vzít zbraně a jejich velitel Zapletal nedokázal na vyhrocenou situaci zareagovat jinak než nařízením střelby do houfu demonstrantů. Tragická událost si vyžádala život 23 lidí, další desítky byly zraněny.

Prostějovský odkaz

Tzv. Prostějovský masakr či též Prostějovská hladová demonstrace se však i po skončení obrátil proti prostému lidu: Úřady totiž nechtěly přiznat pochybení, a tak byla z důvodu podněcování nepokojů pozatýkána více než stovka demonstrantů. Dění tak značně připomíná Novočerkasský masakr, jenž se v Sovětském svazu odehrál o několik dekád později.

Hejtman Wiener i vojenský velitel Zapletal byli následně přeloženi na jiná místa v republice, nenávistí hnaný lid si je však dokázal najít. Wiener byl „pouze“ zbit, zato Zapletala dohnali pronásledovatelé až k sebevraždě zastřelením. I protesty v dalších městech republiky, kde tyto „hladové bouře“ probíhaly, vedly k zabití či zranění demonstrantů, nikde však v takové míře jako v Prostějově.

Tehdejším místem krveprolití bylo Čelakovského náměstí, které se dnes nazývá náměstí Padlých hrdinů. Pomník připomínající událost hovoří o revoltě proti Rakousku-Uhersku, jelikož byl podle návrhu Václava Becka postaven nedlouho po vzniku samostatného Československa.

ZDROJ: Wikipedia